Finská pohádka
Starý sedlák a taškáři
O tom, že podvádět se nevyplácí, se přesvědčili i dva taškáři z našeho příběhu. Starého sedláka sice nejprve přelstili, ten jim však nakonec dal pořádnou lekci.
Před dávnými a dávnými časy na zemi nesvítil žádný měsíc ani hvězdy. Lidé znali pouze slunce. A když slunce zapadlo za obzor, nastala zkrátka úplná tma. Jaké tedy bylo překvapení lidí, když se jedné noci na oblohu vyloupl další zářivý
„To nemůžeme nechat jen tak,“ hořekovali všichni a lámali si hlavu, jak se toho žhavého měsíce zbavit.
Při úpatí hory Ham Lon žil zkušený lovec jménem An se svou ženou Ninh, která byla zase šikovnou tkadlenou. A právě ji jednoho dne napadlo: „Ane, jsi nejlepší lukostřelec široko daleko. Co kdybys zkusil měsíc sestřelit? Pak bychom od něj měli konečně klid!“
„To není špatný nápad,“ přitakal An.
Vzal tedy svůj luk a šípy a vyšplhal na horu Ham Lon. Tam zamířil a vystřelil první
„Chceš sestřelit měsíc? Pak musíš pojíst tygří a jelení maso, vyrobit si luk z tygřího ocasu a šlach a šípy z jeleního paroží. Teprve pak můžeš uspět,“ pravil záhadný stařeček a hned nato se skála
Doma An všechno vyprávěl své ženě.
„Na tom přece nebude nic těžkého, střílíš výborně i poslepu,“ uklidňovala ho Ninh.
„Kdepak, není to vůbec tak snadné,“ povzdechl si An,…