Před dávnými a dávnými časy na zemi nesvítil žádný měsíc ani hvězdy. Lidé znali pouze slunce. A když slunce zapadlo za obzor, nastala zkrátka úplná tma. Jaké tedy bylo překvapení lidí, když se jedné noci na oblohu vyloupl další zářivý kotouč. Nebyl to ale měsíc, jak ho známe dnes – tenkrát byl totiž celý úplně rozžhavený. Ničil svým žárem stromy i úrodu a chudáci lidé omdlévali horkem.
„To nemůžeme nechat jen tak,“ hořekovali všichni a lámali si hlavu, jak se toho žhavého měsíce zbavit.
Při úpatí hory Ham Lon žil zkušený lovec jménem An se svou ženou Ninh, která byla zase šikovnou tkadlenou. A právě ji jednoho dne napadlo: „Ane, jsi nejlepší lukostřelec široko daleko. Co kdybys zkusil měsíc sestřelit? Pak bychom od něj měli konečně klid!“
„To není špatný nápad,“ přitakal An.
Vzal tedy svůj luk a šípy a vyšplhal na horu Ham Lon. Tam zamířil a vystřelil první šíp. Ale ten nedoletěl ani do půli cesty k měsíci a už se řítil dolů. An se nevzdával. Vzal další šíp a vystřelil znovu. Ani tento šíp cíl nezasáhl. Takto An postupně vystřílel rovných sto šípů. Ale měsíc jako by se mu vysmíval – stále ukrutně pálil na noční obloze. Když už se zklamaný střelec chystal vrátit domů, uslyšel obrovskou ránu. Když se otočil, zjistil ke svému překvapení, že se skála za ním rozestoupila. Ven vykročil jakýsi bělovlasý stařík.
„Chceš sestřelit měsíc? Pak musíš pojíst tygří a jelení maso, vyrobit si luk z tygřího ocasu a šlach a šípy z jeleního paroží. Teprve pak můžeš uspět,“ pravil záhadný stařeček a hned nato se skála opět uzavřela.
Doma An všechno vyprávěl své ženě.
„Na tom přece nebude nic těžkého, střílíš výborně i poslepu,“ uklidňovala ho Ninh.
„Kdepak, není to vůbec tak snadné,“ povzdechl si An,…