Katarína Gondová
Záhada ve Veroničině pokoji
Veronika zapomíná na mnoho věcí. Proto není divu, že když dostane jako dar květiny, hned jí vypadne z hlavy, že by je měla zalévat. Tehdy se ale v jejím dětském pokoji začnou dít podivuhodné věci…
„Tati, koukej na ty krásné slunečnice!“ zvolala Dorotka, právě když s tatínkem projížděli kolem slunečnicového pole. Hned po obědě oba vyjeli na kole k babičce a dědečkovi a teď se vraceli
„Tatínku, pojďme se podívat blíž,“ poprosila ho holčička. Táta zastavil za svou zvídavou dcerkou a s úsměvem odvětil: „Proč ne?“
Dorotka
Tatínek Dorotku zvedl do náruče a ta byla najednou větší než všechny slunečnice. Krásně přehlédla celé široké
„Nějakou bychom mohli utrhnout a přivézt domů mámě,“ napadlo Dorotku. „Určitě by ji to potěšilo!“
Táta neváhal, Dorotku postavil na zem a na okraji pole vybral tři krásné slunečnice. Ty utrhl a opatrně je položil do trávy. Pak přešel k jedné odkvetlé slunečnici, co hrdě stála mezi ostatními a vzpínala se k blankytné obloze. Vyloupl z ní několik černých semínek, podešel k Dorotce a otevřel
Holčička se na ně zkoumavě podívala a zeptala se: „K čemu jsou taková semínka?“
„Slunečnicová semínka jsou moc zdravá a chutná,“ odpověděl táta. „Proto je doma tak rádi jíme. Mají spoustu vitaminů a jsou důležité hlavně pro děti. Obsahují látky, které se starají o to, abyste vy, děti, dobře rostly.“
„No jo, vždyť doma s mámou pečeme slunečnicový chlebík, a ten je plný…