„Tati, koukej na ty krásné slunečnice!“ zvolala Dorotka, právě když s tatínkem projížděli kolem slunečnicového pole. Hned po obědě oba vyjeli na kole k babičce a dědečkovi a teď se vraceli domů. Sluníčko krásně hřálo, ptáčci zpívali a Dorotka si vesele zpívala s nimi. Nyní ale opatrně zastavila na kraji silnice a otočila se na tátu, který jel za ní.
„Tatínku, pojďme se podívat blíž,“ poprosila ho holčička. Táta zastavil za svou zvídavou dcerkou a s úsměvem odvětil: „Proč ne?“
Dorotka nadšeně zajásala, oba si sundali helmy a kola postavili vedle slunečnic. Holčička se k nim hned rozběhla. „Páni!“ zvolala s údivem, hnědá očka doširoka otevřená. „Ty slunečnice jsou větší než já!“ Snažila se vyskočit, jak nejvýš dokázala. Chtěla být stejně velká jako ty zářící kytičky, které se tu jedna vedle druhé lehce houpaly a povídaly si s mírným teplým větříkem.
Tatínek Dorotku zvedl do náruče a ta byla najednou větší než všechny slunečnice. Krásně přehlédla celé široké pole. Slunečnic tam rostlo tolik, až oči přecházely.
„Nějakou bychom mohli utrhnout a přivézt domů mámě,“ napadlo Dorotku. „Určitě by ji to potěšilo!“
Táta neváhal, Dorotku postavil na zem a na okraji pole vybral tři krásné slunečnice. Ty utrhl a opatrně je položil do trávy. Pak přešel k jedné odkvetlé slunečnici, co hrdě stála mezi ostatními a vzpínala se k blankytné obloze. Vyloupl z ní několik černých semínek, podešel k Dorotce a otevřel dlaň.
Holčička se na ně zkoumavě podívala a zeptala se: „K čemu jsou taková semínka?“
„Slunečnicová semínka jsou moc zdravá a chutná,“ odpověděl táta. „Proto je doma tak rádi jíme. Mají spoustu vitaminů a jsou důležité hlavně pro děti. Obsahují látky, které se starají o to, abyste vy, děti, dobře rostly.“
„No jo, vždyť doma s mámou pečeme slunečnicový chlebík, a ten je plný…
Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.
