Proč spí kachny na jedné noze

Viděli jste už někdy při procházce kolem rybníka spící kachny? Takový veselý pohled: vždyť ony spí, stojíce na jedné noze! To přece musí být pěkně nepohodlné!

Ve Vietnamu se však vypráví jedno zajímavé vysvětlení téhle záhady. Kdysi dávno, když bylo dokončeno stvoření celého světa, se ukázalo, že ne všechno bylo stvořeno dokonale. Ze všech kachen na všech rybnících a jezerech byly čtyři, které měly jen po jedné nožce. Zatímco ostatní kachny vesele pobíhaly kolem, tyhle čtyři jenom ztěžka hopsaly. Nezřídka se stávalo, že zůstaly o hladu, protože se pohybovaly příliš pomalu. Sledovaly ostatní kachny i další zvířata a čím dál tím víc jim záviděly.

Jednoho dne se nešťastné kachny sešly, aby spolu probraly svou nemilou situaci. „Takhle to dál nepůjde!“ řekly si. Sebraly tedy veškerou odvahu a rozhodly se podat stížnost k nebesům.

Netušily však, kde se nebesa nacházejí, a neměly nejmenší ponětí, jak by měly takovou stížnost podat. Lidé je psali na papír. Ale kachny neuměly psát! Jedna z nich tedy navrhla, aby požádaly o pomoc kohouta.

„Vždyť škrábe hůř než kocour,“ namítaly ostatní. Nakonec ale uznaly, že kohout je jejich jediná naděje. A skutečně – kohout si načechral peří a pomohl jim stížnost sepsat. „Není to spravedlivé, že při stvoření někomu došly kachní nožky a na nás nic nezůstalo!“ psalo se v ní téměř nečitelně. Bylo hotovo!

Ale tehdy si kachny uvědomily, že ani jedna z nich nezná cestu na nebesa. Běda, běda, káchaly nešťastně.

Kohout, který je poslouchal zpovzdálí, si diskrétně odkašlal a oslovil je:

„Milé kachny, co kdybych vám dal ještě malou radu? Nedaleko odtud je chrám a já náhodou znám tamního boha. Ten by vám mohl s doručením stížnosti pomoci.“

Kachny byly vděkem celé bez sebe. Laskavý kohout jim pomohl všechno vyřešit! Zamířily tedy do chrámu, o kterém jim kohout…