Bylo studené říjnové ráno. Všechny domy v ulici byly ještě tiché a jejich dvounozí i čtyřnozí obyvatelé sladce spali. Tedy všichni kromě malé bílé fenky, která už zvědavě vykukovala z boudy. Jako každý den zaujatě pozorovala nebe proťaté bílými pásy, co na něm zanechala letadla. Vtom si všimla jednoho obrovského letadla, které právě zatahovalo podvozek a zamířilo k výšinám. Nahlas zaštěkala, aby probudila sousední psy, svoje kamarády:
„Pepi, Flíčku, vstávejte! Podívejte se na to obří letadlo. Kam asi letí? Jaké to asi je, vidět zem z takové výšky? Kéž bych to mohla také někdy zažít…“ zakňučela toužebně.
Ale ostatní psi kamarádčino nadšení nesdíleli. Pepi od sousedů se jen rozmrzele uvelebila v teplém pelechu, a než zase usnula, zavrčela:
„Nechápu, proč ztrácíš čas sněním o takových hloupostech, Polárko. Nech mě spát.“
Polárka ale nedbala kamarádčina mrzutého vrčení a hbitě vyskočila ven ze svého pelechu. Nesmí ztrácet čas. Poslušně počká, až jí majitelé donesou něco na zub, a potom se vydá za město na průzkum. Polárčin pán se totiž o svého psíka moc nestaral. Občas ji zapomněl nakrmit, a když utekla ze dvora, nikdy ji nehledal.
Dnes byl jeden z těch lepších dní a Polárka dostala aspoň několik kostí. Začala je hladově okusovat, ale myslí byla už úplně jinde.
Fenka stále nemohla přestat myslet na to velké letadlo a netrpělivě čekala, až její majitelé odejdou do práce. Jen co dům ztichl, šikovně podlezla plot a vyrazila ulicemi směrem, odkud letadlo letělo. Zanedlouho se dostala za město a doběhla až k vysokému plotu. Tam spatřila něco, co ještě nikdy neviděla.
Stála tam obrovská budova bez oken, zato s hromadou trčících věcí. Polárka nevěděla, jak se jmenují, ale lidé jim říkali antény a satelity. Když zvědavě prošla podél plotu ještě dál, uviděla něco neskutečného! Za budovou stálo…
Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.
