Odmalička mě zajímaly předpovědi a změny počasí. Nejraději jsem měl sníh, a tak volba mého dárku pod vánoční stromeček byla jasná – sněhoměrná lať.
Toto vánoční přání mého otce opravdu překvapilo.
„Sněhoměrná lať?“ zopakoval, i když se snažil údiv co nejvíce skrýt. Moc mu to ale nešlo. „Nechceš raději něco jiného, tak jako ostatní kluci? Autodráhu, autíčko na dálkové ovládání nebo model letadla?“ zkoušel to.
Ale já jsem tvrdošíjně trval na sněhoměrné lati.
Ani jsem netušil, jaké starosti jsem otci svým nevšedním přáním způsobil. Netuše, co vlastně hledá, nejprve sháněl sněhoměrnou lať po všech obchodech. Prodavači však jen kroutili hlavami. Vsadím se, že někteří slyšeli slovní spojení „sněhoměrná lať“ poprvé v životě. Ale ani jeden to nepřiznal, a proto si raději vymýšleli.
„Sněhoměrnou lať jsme už dávno nedostali, zkuste v létě,“ řekla asistentka prodeje v obchodu s domácími potřebami.
„Lať? Jaká lať? Sněho… a… ještě měrná? Hm, hm…“ nevycházel z údivu prodavač ve velkém obchodním centru. Řídě se heslem „náš zákazník, náš pán“ nevědomost nedal najevo a otci oznámil, že takzvanou sněhoměrnou lať mají nejblíže v Rakousku, dokonce teleskopickou a samorozmrazovací. Vzápětí si neodpustil poznámku, proč si takové komplikované dárky nechává na poslední chvíli před Štědrým dnem. Takové zákazníky jako on má nejraději, dodal ironicky.
Ale chudák táta mi chtěl udělat radost stůj co stůj! Skočil tedy do auta a řítil se s prvními drobnými vločkami pro sněhoměrnou lať do Lince. Jelikož neuměl německy, na kousek papíru si přepsal kostrbatý překlad z internetu: Schneemessstelle late. Ani to nedokázal vyslovit. Doslova to znamenalo: „sněhoměrné stanoviště deska“.
Ani tam se otcův požadavek nesetkal s pochopením, a aby ho prodavači uklidnili, v jednom obchodě mu vnutili lopatu s dvojitou rukojetí a dvacetiprocentní slevou. Otec si tedy z Rakouska dovezl lopatu, i když netušil, na co…