Statečný krejčík

Bylo právě horké léto a ve své malé dílničce pracoval krejčík. Šil, měřil a stříhal látky. Zatímco pracoval, na stole mu ležel chleba namazaný sladkými povidly, který přilákal hejno much. Krejčík se ale s nimi nechtěl o svou svačinu dělit, a tak se po nich mrzutě ohnal plátnem. Buch! Jednou ranou jich srazil hned sedm.

„O takové šikovnosti se musí dozvědět celý svět!“ zaradoval se. Vyšil proto na kus látky heslo Sedm jednou ranou! a pak si látku ovázal kolem pasu.

Do ranečku si sbalil kus sýra a schoval k němu ptáčka, kterého chytil u brány. Teď už mohl dát sbohem své dílně a vydat se do světa.

Nohy měl rychlé a šel nalehko, brzy se proto ocitl na vrcholku hory. A na něm zčistajasna seděl obr.

„Ahoj kamarádíčku, vydal jsem se do světa, nechceš jít se mnou?“ zeptal se obra krejčík.

„Takový trpaslík, a nazývá mě kamarádem?“ odfrkl si obr. „Inu, nejdřív si tě vyzkouším! Dovedeš tohle?“ zeptal se krejčíka, vzal do ruky mohutný kámen a zmáčkl ho tak, až z něj tekla voda.

Krejčík ani nehnul brvou, vytáhl z kapsy sýr, který vypadal jako kámen, a stiskl ho v dlani tak silně, až z něj kapala syrovátka.

Překvapený obr vzal kámen a vyhodil ho tak vysoko, že téměř nebyl vidět. „A co tohle?“ chlubil se.

„Cha, to je hračka! Tvůj kámen jednou dopadne zpátky na zem, ale když jej vyhodím já, nikdy se nevrátí!“ vychloubal se krejčík a vyhodil do vzduchu ptáčka, který vmžiku odletěl. Obr jen vykulil oči.

„Házet umíš dobře, jestlipak máš ale taky sílu?“ zajímalo obra. Vyzval tedy krejčíka, aby mu pomohl odnést statný strom.

„Dobře, ty vezmi kmen a já budu podpírat korunu,“ navrhl krejčík. Obr se nechal přesvědčit a s námahou zvedl obrovitý kmen.…