Teo a Tma

Teo vždy přemýšlel nad jednou věcí: kam se poděla tma, když rozsvítil světlo v pokoji?

Rozhodl se tedy přijít tomu na kloub. Jednou večer hned po koupeli popadl ručník, omotal ho kolem sebe, pak rychle vběhl do ložnice a vklouzl pod postel. Brzy zaslechl maminčiny kroky na chodbě a cvak, světlo v místnosti se rozsvítilo.

Ale žádná tma se k němu nepřidala.

Následující večer se Teo svalil na postel a přes hlavu si přetáhl peřinu. Když se zase rozsvítilo světlo, vzrušením se mu zatajil dech: cosi se mu pod peřinou otřelo o prsty na nohou… ale to byla jen Tyrana, jeho plyšový zelený dinosaurus.

Nadcházející večer pro změnu vyzkoušel svůj šatník. Ale tam už byla dost veliká tma a Teo pochyboval, že by se tam nějaká další tma ještě dokázala vmáčknout. Ovšem když se skrčil pod visícím oblečením, přesto pro jistotu vtáhl břicho, aby tam ještě udělal trochu místa, vždyť co kdyby přece…

Cvak.

Nic.

Se zklamaným povzdechem vylezl ze šatníku a vsunul nohy do pantoflí.

„Au!!“ zakvičel najednou tenký hlásek někde poblíž, až Teo nadskočil a dopadl zpět pod věšák s ramínky.

„Aaau!“ vyjekl Teo bolavě a mnul si hlavu. „Co to bylo?“

„Prosím, psst,“ zněla odpověď. „Nedělej takový hluk, jinak nás objeví!“

Teo se pátravě rozhlédl kolem sebe, ale nic neviděl. „Co tím myslíš, že nás objeví? Co nás má objevit?“

„Světlo,“ odpověděl ten tenký hlásek, chvějící se strachem. „Je fakt velké a pronásleduje mě!“

„Ty jsi Tma?“ zeptal se Teo nadšeně a nakoukl do jedné z pantoflí.

Tma místo odpovědi jen bázlivě zakňučela.

Ve snaze uklidnit ji Teo řekl: „Prosím, neboj se. Umíš se tulit? Můžeš si půjčit Tyranu, mého dinosaura, pokud ti to pomůže. Já jsem se k ní tulil vždycky, když jsem se kdysi…