Tulák, Čert a mravenci

Před boudou se rozvaloval obrovský huňatý pes a užíval si první teplé sluneční paprsky. Zanedlouho bude jaro, těšil se Čert. Tak se totiž psí chlupáč jmenoval.

Z poklidného polospánku ho však najednou vytrhl hlasitý kvikot. Přicházel odněkud z cesty. Čert neváhal, vyskočil na všechny čtyři a uháněl za hlukem. Co když se někdo dostal do potíží?

Když dorazil na místo činu, ke svému překvapení tam našel jen malého zrzavého kocourka. Měl nateklý nos a zuřivě si olizoval packu. Jeho zelené oči ukřivděně koukaly směrem k plotu.

„Co se děje, Tuláku? Slyšel jsem odtud strašný jekot,“ vyptával se zadýchaně velký pes.

„Ta hromádka mě kousla,“ mňouklo kotě a vrhlo ublížený pohled směrem k ohradě. Čert se podíval k plotu a zasmál se: „Ty jsi strkal nos do mraveniště?“

„Co je mraveniště?“ zeptal se kocourek téměř neslyšně.

„Pojď se mnou, zchladíš si čumák v potoce a já ti cestou všechno povím,“ navrhl Čert.

Tulák se poslušně rozběhl za velikým kamarádem, který vysvětloval:

„Vidíš toho černého prcka, co za sebou tady po cestě táhne jehličí? To je mravenec. A tu jehličku si nese na stavbu svého domečku, tedy mraveniště.“

„Jedna jehlička? To je přece nic,“ divil se Tulák.

„Mravenci jsou pracovití. Celý den přidávají jehličku k jehličce, větvičku k větvičce a lístek k lístku, až jim pod nožkama vyroste takový kopeček, jaký jsi jim dnes ze zvědavosti rozšlápl,“ zasmál se černý pes. „V takovém mraveništi je spletitá síť komůrek a tunelů, ve kterých žije celá mravenčí kolonie. Není divu, že tě přivítali takhle. Vždyť jsi jim zboural strop a zasypal cesty!“

„To mě ještě nemuseli hned kousat!“ blýskl zelenýma očima Tulák.

„A co bys udělal ty, kdyby ti někdo přišel zničit pelíšek?“ odpověděl otázkou Čert.

Tulák se zamyslel. „Vytasil bych drápy, skočil bych na něj a……