Vánoční větvičky

V městečku žila jedna velmi šťastná rodinka: chlapec, děvčátko, mamka a taťka. Taťka chodil den co den do práce a mamka se starala o dětičky. Trávili spolu hodně času; často chodívali na výlety či do kina, nebo si jen tak hráli doma.

Ale jednoho obyčejného letního dne taťka přišel o práci.

„To nic, najdu si jinou,“ řekl s úsměvem a dětičky i mamka se usmály také.

Čas ale rychle ubíhal a taťkovi věci nevycházely, jak by si přál. Darmo ho mamka i děti utěšovaly, že peníze nejsou všechno a když nadejde ten správný čas, určitě si práci najde. Pravda však byla, že peníze jim pomalu, ale jistě všechny zmizely. A taťka byl stále víc zamyšlený. Už si ani s dětmi nehrával, ani s mamkou si už nepovídal…

Léto uběhlo, podzim také a byly tu Vánoce, Štědrý den. Ale taťka se toulal městem a myšlenkami byl někde úplně jinde. Lidé, procházející kolem něho s taškami přeplněnými dárky a jídlem, spěchali domů, aby stihli navařit a vychutnat si ten radostný čas lásky a klidu.

„Pardon,“ omluvil se nějaký chodec, který vrazil do taťky, když spěchal z posledních nákupů.

Taťka otupěle zdvihl hlavu. „Vánoce. Jsou Vánoce… A já nemám žádné dárky!“ vyslovil zděšeně. Pomalu se už stmívalo a obchody se zavíraly. Taťka si sáhl do kapsy. Byla prázdná. „Vždyť nemám ani korunu. Co teď?“ zamumlal smutně.

Toulal se dál městem, už o něco pomalejším krokem, až ho nohy donesly před zavřený obchod s hračkami. Obchod byl nádherně vyzdobený vánočními ozdobami a ve výloze byly hračky snad od vzniku světa. Taťka tam chvilku jen tak stál a hleděl do výlohy. Náhle se sehnul a zdvihl ze země kámen, který mu ležel u nohy. Napřáhl ruku a…

„Hohohó, co se to chystáš udělat?“ ozvalo se mu za zády.

Taťka se otočil. „Děda…