Jeden hospodář měl psa Sirka. Sirko už byl velmi starý, nezvládal běhat a trochu kulhal. Hospodář viděl, že takový pes věru na hospodářství už nic nezmůže, a proto ho vyhnal z domu.
Ubohý Sirko se potloukal po poli, když tu najednou spatřil, jak se k němu blíží vlk.
Vlk se ptá:
„Co tu tak chodíš sem a tam?“
Starý Sirko si povzdechl:
„Víš, bratříčku, hospodář mě vyhnal z domu, tak si bloudím po světě a nevím, kam se podít.“
Vlk se na okamžik zamyslel a potom řekl:
„Mám zařídit, aby tě hospodář vzal k sobě zpátky?“
„Zařiď, kamaráde,“ prosil ho Sirko. „Já se ti už nějak odvděčím.“
Vlk mu tedy prozradil svůj plán:
„Uděláme to tak: zanedlouho půjde tvůj hospodář se ženou žnout pole. Žena položí dítě na seno, jak to dělává vždy. Tehdy přiskočím a budu chtít dítě uchvátit. Ale ty v pravou chvíli přiběhneš a štěkáním mě vyděsíš natolik, že se tě polekám a dítě pustím. Hospodář ti určitě bude vděčný, že jsi mu zachránil dítě.“
Tak také udělali. Když nastala žatva, hospodář se ženou se opravdu vydali na pole. Žena položila svoje malé děťátko na seno a sama pracovala vedle svého muže. Když tu najednou – pohroma! Vlk se přihnal přes obilí a znenadání chytil dítě do tlamy!
Naštěstí se tehdy odněkud zjevil Sirko a hrr za tím vlkem. Utíkal ze všech sil! A hospodář za ním křičel:
„Chyť ho, Sirko!“
Sirko skutečně vlka dohnal a zuřivě se na něho rozštěkal. Vlk upustil dítě a hned utíkal pryč. Sirko-hrdina potom přinesl hospodáři dítě zpět. Vděčný hospodář hned vytáhl z kapsy chléb i kousek slaniny a říká:
„Tu máš, Sirko, jez. Za to, že jsi nedovolil vlkovi dítě sežrat!“
A když se večer vraceli z pole, opravdu s sebou vzali i Sirka.
Jen co přišli domů, muž říká:…