V dávných dobách žil jeden statečný voják. Měl vynikajícího koně, který ho už roky oddaně provázel. Největší službu mu dělal v období války na bojišti, kde překonával všechny nástrahy a nebezpečí, ve kterých se jeho pán ocitl. Voják si velmi dobře uvědomoval, že zejména díky udatnosti svého koně se vždy vrátil z bojiště živý a zdravý, a tak neustále vynakládal množství úsilí na to, aby jeho koni nic nechybělo.
Krmil ho třikrát denně tou nejkvalitnější stravou, seno měl neustále k dispozici, aby si z něho mohl ujídat vždy, když bude chtít. Vodu, které pil litry, mu několikrát denně doplňoval a vyměňoval za čerstvou. Hřívu mu pravidelně vyčesával, čistil ho a umýval, aby měl srst hladkou a lesklou. A samozřejmě, že kovář k nim míval pravidelně cestu, aby se dobrému koníkovi postaral o kopyta.
Zkrátka, vycházel mu vstříc ve všem, hýčkal ho a opatroval. Kůň byl stále v úžasné kondici, čilý a spokojeně si řehtal ve svojí stáji, která byla tak čisťoučká, že byste v ní ani jednu mouchu nenašli. Kůň to pánovi oplácel poctivou službou v boji a stal se jeho nepostradatelným společníkem.
Po určitém čase mu služba skončila a voják už nepotřeboval koně, který by ho doprovázel na bojištích. Z vojáka se stal rolník a svého koně začal využívat na všemožnou náročnou práci. Koník nyní se svým pánem od každičkého rána oral na poli a tahal za sebou těžký pluh. Občas ho pán zapřáhl, aby si posvážel dřevo z lesa, nebo aby si dovezl těžký náklad z města. Koník den co den těžce dřel, ale už ani zdaleka nedostával tak vybranou stravu jako kdysi. Pán mu do stáje házel už jen obyčejné plevy a vůbec se o něho nestaral. Koník začal postupně chřadnout a slábnout. Brzy se ze silného a ušlechtilého koně stalo ubohé a křehké zvíře.…