Jistý muž žil skromně v prosté chaloupce na konci vesnice. Měl jen jeden pohár na vodu, jednu misku na kaši a dřevěnou postel. Jednoho dne se však na něho usmálo štěstí a on zdědil po vzdáleném příbuzném velké bohatství. Najednou mohl mít všechno, na co jen pomyslel a o čem snil. A tak se hodně změnil. Začal rozhazovat, jako by se peníze neměly nikdy utratit. Ačkoliv byl sám, přestěhoval se do velkého honosného domu. Nakoupil drahé zařízení a žil si jako král. Každým dnem utrácel rychleji a rychleji. Chtěl mít všechno, na co mu padl zrak, a vůbec nepřemýšlel nad tím, zda to opravdu potřebuje.
Ale jednoho dne si přece jen všiml, že mu peníze ubývají. Přemýšlel, jak přijít k dalším, ale do práce se mu jít nechtělo. A tak začal hrát karty doufaje, že vyhraje další peníze a bude moci žít spokojeně dál. Jenže se stal pravý opak. V kartách všechno prohrál. Poslední úspory i honosný dům s veškerým vybavením. Zůstal mu jen jeden zimní kabát. Muž si z toho však nedělal těžkou hlavu. Stále věřil, že se to nějak dá do pořádku a že se k němu zase štěstěna vrátí.
Skončila dlouhá a těžká zima a přišlo brzké jaro. Muž se vydal na procházku a slunce mu hřálo tvář. Nad hlavou mu poletovali ptáci, a když si všiml, že je mezi nimi i vlaštovka, pomyslel si, že co nevidět přijde léto.
„Bude léto a tento kabát mi za chvíli bude na nic. Prodám ho, získám nějaké peníze a můžu se mít zase dobře,“ říkal si s nadějí.
A tak také udělal. Vydal se ke kupci a za pár drobných mu prodal kabát. Jenže jaro bylo ještě křehké a hned druhý den se počasí změnilo. Přišel mráz, začal foukat silný vítr a déšť nepříjemně bičoval tvář.…