Na rybízové zahradě u Teodory Švestkové, za svobodna Zmalované, se Zrnko hodně věcem přiučilo. Včely sedící na květech rybízu se dotýkaly blizen, přičemž se na jejich tělech zachytávala pylová zrnka a ony je přenášely na další květiny.
Krásný koloběh přírody rozjasňoval Zrnku jeho přibližnou další cestu v hledání toho svého místa na zemi.
„Aha, tak asi i já takhle nějak dopadnu? Opylím kvítek? A vyroste něco krásného? Líbí se mi taková budoucnost. Lepší než surfovat na ořechové skořápce v sudu s dešťovou vodou… i když ani to není špatné,“ pochvalovalo si Zrnko a opravdu si parádně zasurfovalo.
Dešťovou vodou Teodora s Jonatanem poctivě zalévali svůj milovaný rybíz a tím šetřili pitnou vodu z vodovodu. Teodora od chvíle, kdy přestala používat jednorázové odličovací tampony, dokonce začala dešťovou vodou splachovat i záchod.
V tomto byla úplně nepřekonatelná a Jonatan Švestka byl zase tak chytrý, že její rozvody vody v celém zahradním domku nádherně propojil.
Jednoho dne, jak si tak zamilovaný pár lisoval svůj milovaný rybíz, se stalo, že čerstvá rybízová šťáva vystříkla rovnou na tričko Teodory Švestkové, za svobodna Zmalované, a vznikly na něm tak krásné skvrny v přírodní barvě, že by to nenamíchali ani v té nejlepší čínské továrně na výrobu umělých barviv.
„Hej, tohle už asi nevyperu!“ rozzlobila se vzhledem k nepředvídané situaci Teodora. Ale její milovaný a trpělivý muž se na ni lépe podíval a řekl:
„To je nádhera! Počkej! Nehýbej se!“ Jonatan zarazil svou Teodoru a v přenádherné zahradě plné rybízu si ji nastavil jako modelku na focení.
„Neblázni, co děláš!“ bránila se Teodora, ale Jonatan, který měl bujnou fantazii, si ji přece jen párkrát vyfotil do svého mobilu a dovolil si tyto přenádherné záběry s tričkem s přírodními barvami zveřejnit na sociálních sítích.
To, co se událo následně, s tím…