„Jeeej, jak je ten svět krásný!“ pochvalovalo si Zrnko, letíc v celkem slušné výšce směrem k lesu nad přenádherným polem. „Tady by se mi líbilo, kdyby to bylo to místo na zemi, kam patřím. To by byla šupááá!“ radovalo se Zrnko, poletujíc rychlostí větru, kterému se ten den opravdu mimořádně dařilo. Najednou kolem zrnka proletěl ptáček.
Ten zpomalil, přibrzdil svými křidélky, jak se dalo, a zaštěbetal: „Čau, Zrnko. Kam letíš? Jdeš opylit nějaký kvítek?“
„Nu, hledám ten svůj. Zatím ještě nevím, kam patřím,“ smutně odpovědělo Zrnko.
A ptáček pokračoval: „Nevidělo jsi tady podobné ptáčky, jako jsem já? Máme tady někde mít sraz. Už nás moc není. Jsem břehouš černoocasý a jsem stěhovavý vodní pták. Říkají mi bahňák, protože se strašně rád válím v blátě. Jsme tedy ohrožený druh a kdesi tady v okolí by nám měla přednášet nějaká husa o tom, jak přežít,“ zaštěbetal a povyletěl trošku výš nad Zrnko, jestli náhodou neuvidí svoje rodinné příslušníky. „Aha, tam jsou, tam u lesíka! Jestli chceš, vezmu tě s sebou, možná najdeš to místo, co hledáš!“
„Klidně,“ odvětilo zvědavé Zrnko. Šikovně se skrylo pod peří černého ocasu břehouše černoocasého a už spolu letěli střemhlav k místu, kde právě husa přednášela, až se zalykala kejháním.
Byla to nesmírně moudrá husa, která dokonce vystudovala obor ohrožené druhy ptactva při zaměstnání. Jmenovala se Periuslava a její hlavní prací bylo maštění pánví v kuchyni v obrovské továrně na výrobu kuličkových ložisek, což už tak „eko“ nebylo. Ale život je někdy krutý.
Periuslava dávala rady na přežití ohroženému druhu břehoušům černoocasým vskutku oduševněle, když si najednou všimla, že se pod peřím bahňáka zatřpytilo Zrnko.
„Jéje, pylové Zrnko! A víš ty, že jsou dva druhy pylových zrnek? Jeden druh rozsévá vítr a ten druhý roznáší hmyz. Ale že by to dělali ptáci, o…
Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.
