Špindírka 10. část

Desátá část ze série pohádek Braňa Jobuse.

„Ale jste to trošičku pohnojily s tou Špindírkou!“ vyčítala sudička Špína Špinavá svým sestrám Čistotce Čistotné a Milce Pořádkumilovné.

„My? To vy jste to pohnojily s Jalafášem, když jste mu tehdy u kolébky daly do vínku jen špínu a smetí a nás dvě jste zamkly v autě před porodnicí. Chudáček, nikdo mu neřekl jinak než Šmudla. Co by to byl za život!“ bránila se při rodinné minihádce další sudička Čistotka Čistotná.

„Ale stvořit takovou nenasytnou obludu? Střechy kravína to nadzvihuje, potom se to zmenší a svetříky to zkouší, no nic moc,“ přidala se do debaty Špína Špinavá.

Milka Pořádkumilovná k tomu dodala: „Ano, je pravda, že se o Špindírce dozvěděli už i nějací jiní lidé kromě Jalafáše, kterému měla pomoct v jeho životě – a věřím, že i pomohla. Ano, je pravda, že jí velmi chutná a skutečně to někdy přehání, a je mi jasné, že to tak nemůže zůstat napořád. Domluvme se, že až se Jalafáš sám od sebe umyje, tehdy se může Špindírka ztratit. Pomalu se mu začíná život v čistotě líbit, naštěstí. Ale kdo ho stále myje a čistí? Špindírka. Tak hezky postupně. Souhlasíte s mým návrhem?“ Podívala se na svoje sestry, které na znamení souhlasu kývly. Všem bylo jasné, že nebude dlouho trvat a Špindírka svého kamaráda Jalafáše Ontáčika, jehož všichni přezdívali Šmudla, opustí. Bylo už přece nevyhnutelné naučit ho, aby se o svoji osobní hygienu postaral sám.

Na pumpě, konkrétně v myčce aut, fungovalo všechno při starém a Špindírka si už dávala obrovský pozor na to, aby se nepřejedla a nezvětšila se zase natolik, že se zasekne v nějakém autě. No a když už byla příliš mlsná a nechtěla to přehnat, vrhla se na ještě stále špinavé nohy Jalafáše Ontáčika, které byly asi to poslední,…