Před vraty stavební firmy stál, schovaný mezi ostatními stroji, červený bagr. Za předním sklem měl cedulku s nápisem KÁJA, říkal si tedy Kája. Všichni lidé sice věděli, že to bylo jméno jeho řidiče, ale náš Kája byl bagr a o podobných maličkostech neměl tušení. A i kdyby, jistě by se radoval, že se s řidičem jmenují stejně. Jaká náhoda!
Bagr Kája byl daleko menší než jeho kolegové, a pokud by nezářil radostí, nebyl by zřejmě mezi ostatními vůbec vidět. On se však jen blýskal. Řidič Kája ho umyl zevnitř i zvenčí a na dveře mu nalepil novou samolepku. To mohlo znamenat jediné. Konečně se jede do akce!
Proto bagr Kája posledních pár dnů nedočkavě poskakoval a rozhlížel se. Už netrpělivě očekával ten moment, kdy do práce dorazí řidiči, nastartují stroje a pustí se do práce.
Bagr Kája totiž prostál v garáži celou zimu. Ne, že by v zimě nebyly bagry potřeba. On byl ale menší než ostatní a neměl tolik síly. Naposledy pracoval na podzim. To už začalo přituhovat a nad ránem mu dělalo problémy rozrýpnout zmrzlou zem. Řidič Kája ho tedy zazimoval a bagr Kája dlouhé studené měsíce prospal.
Teď však byl plný elánu a odhodlání. Bagr Kája totiž nesmírně rád pracoval. Bavil ho ruch na stavbě a líbilo se mu, když za sebou po dlouhém dni viděl poctivě vykopanou jámu. Kromě toho si užíval, jak ho všude, kam přijede, okukují děti a s úsměvem mu mávají.
Z myšlenek ho vytrhlo zaklepání na kapotu. To mohlo znamenat jediné. Kája je tady!
Řidič se na bagr usmál, otevřel dveře a bez otálení otočil klíčkem v zapalování. Kdyby bagr Kája nebyl tak těžký, vzepjal by se na zadních kolech jako kůň. Hurá!
Kájové spolu vyjeli na cestu. Řidič Kája si to zamířil přímo na silnici, aby se dostal co nejkratší cestou…