Na počátku nebylo nic, jen velká prázdnota. Jen si to, děti, představte – žádná země, žádné hory, stromy, řeky ani zvířata.
Bůh se na tohle všechno díval a řekl: „Budiž světlo!“ A najednou se všechno vůkol zalilo nádherným svitem. Bůh řekl, že toto světlo se bude jmenovat „den“, a tma se bude jmenovat „noc“. A tak proběhl první den na světě.
Druhý den si Bůh řekl, že vytvoří něco dalšího. A tak oddělil vodu od oblohy.
Třetího dne Bůh řekl: „Ať se voda shromáždí na jedno místo, aby se objevila souš.“ A představte si – všechna voda na světě se shlukla do velkého oceánu a vedle něj vznikla pevnina. Bůh na ní stvořil trávu, stromy, květiny i ovoce. A tato země se zazelenala životem.
Aby byl svět ještě krásnější a dokonalejší, čtvrtý den Bůh stvořil slunce, měsíc a hvězdy. Přikázal slunci, aby vycházelo ve dne, a měsíci a hvězdám, aby svítily v noci.
Pátý den Bůh stvořil v moři tisíce všelijakých ryb. A na obloze zase stvořil hejna všelijakých ptáků, co svým zpěvem rozveselovali zemi.
Potom přišel šestý den. Tehdy stvořil Bůh všechny druhy zvířat. Antilopy a kozy, jež se pásly v trávě, lvy, kteří se proháněli džunglí, opice v korunách stromů i drobné myšky, jež se choulily u kořenů. Jejich hlasy se rozléhaly po celé zemi.
Ale přestože byl tento svět nádherný, přece na něm ještě něco chybělo. A tak Bůh vzal ze země kousek hlíny a uhnětl z ní tvora. Ten vypadal zcela jinak než všechna ostatní zvířata, neboť Bůh ho stvořil k obrazu svému. Byl to člověk. Bůh mu dal jméno Adam a učinil ho pánem celé země.
Tento první člověk na světě, Adam, měl svůj domov v rajské zahradě. Bylo to nádherné místo plné bujných rostlin a stromů,…