Žila jednou jedna malá dinosauří princezna. Patřila k rodu stegosaurů. Stegi, jak jí všichni říkali, byla hodné děvče. Měla krásnou korunku a veselé oči.
Stegi si velmi ráda četla. Byla moudrá a všechno uměla nejlíp. Aspoň tak to tvrdila. Ráda poučovala druhé, dokonce i královské rádce. Ti už měli dost jejího mudrování a jednoho dne odešli z království.
„Vidíš, tati?“ spustila malá princezna. „Oni ani nevědí, jak se mají chovat. Já ti budu radit, já vím všechno, líp než tvoji rádcové,“ navrhla tátovi sebevědomě.
Dinosauří král se pousmál a princezně odvětil: „Dobře, děvčátko, když jsi tak moudré, dám ti tři hádanky. Jestli uhádneš všechny tři, uznám, že jsi nejchytřejší ze všech. Jestli ne, půjdeš za rádci, omluvíš se jim a dovedeš je zpět.“
„Nuže, co je stále před tebou a nemůžeš to spatřit?“ zeptal se otec.
Stegi přemýšlela, ale zatím ji nenapadlo, co by to mohlo být.
„Druhá hádanka, dcero moje. Brachiův otec má tři syny. Bronta, Bertíka a…?“
Stegi se začala rozčilovat: „Ale tak, co je to za otázku? Jak to mám vědět? Vždyť je ani neznám.“
„Dám ti poslední hádanku. Čtyři rohy, čtyři nohy, ale hlava nikde. Co je to?“
Stegi přemýšlela několik minut, ale na odpověď nepřišla. „Tati, vzdávám se. Nejsem nejmoudřejší…“ přiznala Stegi.
Nechyběly jí lekce ani hodiny ve škole navíc, nechybělo jí víc knih, byla to právě pokora, kterou Stegi postrádala nejvíc. Pochopila, že o sobě nemůže tvrdit, že všechno ví, že nemůže zesměšňovat rádce a že někdy je dobré mít zdravý selský rozum. S pokorou přišla k rádcům, omluvila se jim a společně se vrátili do království.
***
Odpovědi na hádanky:
1. Budoucnost
2. Brachia
3. Stůl