Ze zákulisí: Jak se vyrábí pohádka

V aplikaci Readmio najdete několik stovek příběhů – a každý týden neustále přibývají nové. O tom, jak proces vyrábění příběhů funguje, kolik lidí je do něj zapojených, a o mnoha dalších tématech jsme si povídali s Dominikou Sakmárovou a Zuzkou Schwarzovou z Readmio týmu.

Všechno samozřejmě začíná nápadem. Má Readmio stanovenou pevnou koncepci témat, na která se příběhy tvoří? Nebo naopak, může vzniknout jakýkoliv nápad na libovolné téma? Kdo vlastně pohádky píše?

[Dominika]: Spolupracujeme s více autory – někteří z nich mohou být čtenářům známí a mají na kontě i dětské knížky, jiní se psaní věnují jen jako zálibě. V příběhu spolupráce s každým autorem se časem vykrystalizují témata, o nichž píše nejraději nebo mu jsou blízká. Tehdy už z mé strany stačí jen jemné usměrnění nebo nápady, které mu nabídnu. Nakonec je vždy na autorovi, jaké téma si vybere a jak se ho zhostí.
Čas od času se nám sami přihlásí i noví, nadějní autoři a my máme z každé takové nabídky velkou radost. V tom případě je potřebné autora seznámit s celým procesem, naučit ho několik zásad, které by měl při psaní dodržovat, a představit mu témata, jimž se věnujeme nebo je aktuálně potřebujeme.

Když tedy dostaneš napsaný příběh, jakou máš v tomto stádiu roli?

[Dominika]: Teď přichází na řadu hodně přemýšlení a diskutování – ať už s autorem, nebo v rámci Readmio týmu. Dáváme si záležet na tom, aby byly naše pohádky fakticky správné, takže ověřujeme informace, které se v příběhu vyskytují. Diskutujeme o jménech postav a někdy je nutné i pozměnit děj. V Readmio týmu považujeme za velmi důležité i to, abychom dětem ukazovali správné vzory a rozvíjeli v nich ty správné vlastnosti. Příběhy tedy do detailů probíráme i s dětskou psycholožkou, která nám je mnohokrát pomůže vylepšit. Rady a příklady, s nimiž se dítě v pohádce setká, mají proto vědecký základ. Je to velmi užitečné například v příbězích o emocích, kde se děti naučí pojmenovat, procítit a zvládat svoje emoce, ale také v uspávankách a různých dalších typech příběhů.

Co se děje následně, když už je text příběhu hotový? Kolik lidí se podílí na tom, aby se hotový příběh objevil v aplikaci?

[Zuzka]: Když je příběh napsaný, dostávají slovo další spolupracovníci, kteří ho doplní z jiné stránky. Ilustrátorka dostane zadání k vytvoření titulní ilustrace. Zároveň příběh také putuje ke zvukaři na přípravu zvuků, které budou příběh vhodně dokreslovat.
V té samé době příběh projde jazykovou korekturou a posílá se na překlad. Po každém překladu opět projde kontrolou korektora v každém jazyce. Až potom, když jsou jednotlivé složky hotové, je kompletizuji do aplikace.
Když má příběh hotové a přiřazené zvuky, otestuji jejich funkčnost a provádím poslední drobné změny. Přitom ale musím průběžně kontrolovat stav výroby příběhů a dohlížet na termíny, aby celý proces probíhal hladce a abychom vždy měli dostatek příběhů k dispozici.

Na výrobě jednoho příběhu se tak podílí kolem šesti lidí. I za zdánlivě jednoduchou věcí, jako je nahrání příběhu do aplikace, tedy stojí hodně tvořivého úsilí a jeden příběh projde mnoha rukama, než dostane finální podobu.

V aplikaci přibývají každý týden aspoň dva příběhy. Jak dlouho trvá, než je všechno hotové a příběh se může zveřejnit? Připravují se vždy příběhy týden předem?

[Zuzka]: Právě naopak, výroba jednoho příběhu obvykle trvá několik týdnů. Je to individuální. Záleží na délce textu a počtu zvuků, které bude obsahovat. U každého příběhu také určujeme jeho prioritu. To platí hlavně tehdy, když spolupracujeme s dětskými časopisy. Tehdy musí být příběh hotový v den, kdy časopis vychází – tyto příběhy mají vyšší prioritu výroby, a tedy mají přednost před ostatními.
Hotové příběhy si ukládáme do zásobníku a publikujeme je v pozdější naplánované době. V zásobě si udržujeme slušný počet hotových příběhů tak, abychom si v týmu mohli předem promyslet, které příběhy v daném týdnu zveřejníme.

Máte nějakou zpětnou vazbu od čtenářů, případně můžete říct, co se čte nejvíc?

[Dominika]: Naši čtenáři, tedy rodiče, starší sourozenci nebo učitelé mají možnost nám zanechat zprávu se zpětnou vazbou a my se upřímně radujeme vždy, když se takto můžeme dozvědět, které příběhy se jim líbily nebo nelíbily, případně co by uvítali v budoucnosti. Samozřejmě i na základě dat o čtenosti dokážeme zjistit, jaké příběhy jsou nejpopulárnější a k jakým se lidé vracejí. Obvykle to jsou kratší příběhy vhodné pro nejmenší děti – často takové, v nichž dítě poznává koloběh přírody – tání rampouchů, příchod jara nebo putování dešťové vody. Někdy jsme však sami překvapení, který příběh je v daném měsíci nejčtenější. Snažíme se však vytvářet příběhy tak, aby si mezi nimi našlo každé dítě to svoje.

Můžeš prozradit nějaké zajímavé údaje? Kolik unikátních zvuků je v pohádkách, kolik už máte příběhů celkem nebo například kolik příběhů si uživatelé dosud přečetli?

[Zuzka]: Naše audio knihovna aktuálně obsahuje téměř 5 000 zvuků. Pro každý nový příběh ale naši zvukaři připravují další a další zvuky. Co se týká délky čtení, celková doba čtení všech uživatelů dohromady činí 204 000 hodin. To je v přepočtu 23 let. V aplikaci je ve všech jazycích zveřejněno dohromady více než 800 příběhů.

Co vás na této práci těší nejvíc?

[Zuzka]: Být součástí krásných poselství, která se interpretují dětem a rodinám skrz příběhy po celém světě. Je mým potěšením pracovat s tak úžasným týmem a se všemi spojovat jednotlivé ingredience do smysluplných příběhů.

[Dominika]: Mě nejvíc těší to, že tato práce je každý den jiná. Přestože si vyžaduje z mé strany hodně přemýšlení a kreativity, výsledkem je upřímná dětská radost a zaujetí – a následně krásné rodinné chvíle. To mě vždy hřeje u srdce a dělá práci ještě zajímavější. A v neposlední řadě jsme sehraný kolektiv, v němž je radost pracovat.

Na co se mohou čtenáři těšit v budoucnosti?

[Dominika]: Nejnověji jsme pro čtenáře připravili kategorii příběhů s názvem Emoce a vztahy. V těchto příbězích se nenásilnou, citlivou formou dozvědí víc o empatii, o různorodosti světa kolem nás, jakož i o emocích a jejich zvládání. Rodiče nebo učitelé tak s dětmi mohou otevřít i těžší témata – strach, zvládání hněvu, jinakost, nebo například ztrátu milovaného zvířátka. Jsou to věci, o nichž se nemluví lehce, ale děti s nimi tak či tak přijdou do kontaktu. Pohádka je pro rodiče nebo pedagoga jakýmsi vodítkem, které mu umožní provést dítě tímto tématem empaticky a případně mu poskytne dobré rady.