Moje dítě se zase nudí! Tipy a triky, jak se s nudou vypořádat.

Nuda. Dvě slabiky, a přece to slovo vyvolává v lidech skoro až strach. Bojíme se, aby se nenudili hosté, které pozveme na návštěvu. Děláme si starosti, jestli se nebudou naše děti nudit, když s nimi místo hry uklidíme. Při plánování dovolené je hlavním kritériem ono známé „hlavně, aby tam nebyla nuda“. Jenomže nic není černobílé a nuda vůbec nemusí být špatná. Nevěříte?

‍Co je nuda?

Zamysleli jste se někdy nad tím, co to nuda vlastně je? Proč se nudíme? Nuda je signálem, že to, co právě děláme, nás z nějakého důvodu neuspokojuje. Možná nás to nezajímá, možná se dané činnosti věnujeme příliš dlouho, možná jsme unavení. Ten nepříjemný pocit, který nazýváme nudou, nás má upozornit, že by bylo dobré pustit se do něčeho jiného či to zkusit nějak jinak. Nuda není sama o sobě ani dobrá ani špatná – naše mysl si zkrátka říká o nové podněty.

Když se děti nudí

Určitě to moc dobře znáte. Dítě začne být mrzuté, vymýšlí hlouposti, bloumá po bytě a vypadá, že samo neví co se sebou. Musím mu vymyslet nějakou zábavu, napadne nás většinou okamžitě. To ovšem vždy nebývá to nejlepší řešení. Na nějakou chvíli ho asi ještě zabavíme, ale daleko konstruktivnější je nejprve zjistit, proč za námi dítě přišlo.

Za nudu se totiž u dětí (podobně jako u dospělých) často maskuje něco úplně jiného, například:

• žízeň, hlad či nemoc,
• přebytek podnětů a následná únava,
• potřeba blízkosti a chvilky strávené s rodičem.

Takže… co teď? Nejjednodušší, co můžete udělat, je vyšetřit si na chvilku čas a v klidu si s dítětem sednout. Zkuste se ptát, jak se cítí a co by potřebovalo. Když vám nebude schopné odpovědět úplně jasně, pomozte mu dalšími otázkami. Nedalo by si něco k snědku? Nemá žízeň? Nebolí ho něco? Možná zjistíte, že stačí, když společně připravíte svačinu.

Pravděpodobně se ukáže, že ho už nebaví činnost, kterou se zaobíralo. Třeba už je mozek ze psaní úkolů unavený a potřebuje si chvilku odpočinout. Nebo by pomohlo udělat úkol zábavnějším – trápí malého školáka zlomky? Nakrájejte spolu koláč nebo pizzu a ukažte mu, jak zlomky vlastně fungují.

Někdy vyjde najevo, že dítě trápí něco docela jiného. Stýská se mu po kamarádovi, který odjel s rodiči na dovolenou. Nebo po prarodičích. Odpovědi na otázky při našem detektivním pátrání nám zároveň nabízí řešení: což napsat kamarádovi nebo babičce a dědovi dopis? Nakreslit obrázek? Zavolat jim či do telefonu namluvit hlasovou zprávu?

Za pocitem nudy se často ukrývá jen „obyčejná“ potřeba být s rodičem. Tu naplňujeme už jen tím, že si s dítětem sedneme a věnujeme mu plnou pozornost, když společně zjišťujeme, co by mu od nepříjemného pocitu pomohlo. Jen to vyzkoušejte – budete nejspíš překvapeni, když pak dítě zase samo odběhne, aby se mohlo věnovat činnosti, kterou jste vymysleli.

Velkou službu nám také prokáže pravidelný režim, kde nezapomeneme na dostatek volného času bez kroužků. Nestane se pak, že by se třeba do hry nepustilo, protože stále čeká, co se vlastně bude dít. Pravidelný režim ovšem neznamená, že si všední dny a víkendy nemůžete zpestřit. Právě naopak, jen o tom s dětmi mluvte. Jistě sami víte, jak ubíjející umí nejistota být. Domluvte se, kdy vyrazíte na výlet, kdy za prarodiči, kdy se pustíte do plnění bobříků nebo sezónních úkolů

‍Nuda je dobrá, protože…

• nás přiměje odpočívat a vstřebat dojmy. Míváme tendenci naplánovat dětem každou volnou chvilku, připravit program na každé odpoledne a vybrat ty nejzábavnější kroužky. Je to pochopitelné – chceme, aby se bavily, rozvíjely, aby neplýtvaly časem. Neuvědomujeme si však, že dlážděné cesty vedou do pekel (docela stejně jako v pohádkách). Obíráme je o příležitost naučit se, jak s nudou nakládat, zmenšujeme prostor pro jejich vlastní kreativitu.
• čas, kdy se nudíme, je zároveň časem, kdy zjišťujeme a objevujeme, co by nás vlastně bavilo.
• děti se učí organizovat svůj čas podle svého. A tím, že jim necháme čas jen pro sebe, jim vlastně dáváme velmi důležitý signál: „Věřím ti, že dokážeš být pánem svého času, aniž bych nad tebou musel/a stát a dohlížet. Vím, že si svůj čas dokážeš rozvrhnout – a pokud ne, jsem tu pro tebe a společně to vyřešíme.“

Pro žádného rodiče není snadné se trpělivě věnovat unuděnému, mrzutému dítěti. Čas a úsilí, které vynaložíte, se vám však bohatě vrátí. Když jednou anebo třeba i několikrát celý proces vypořádání se s nudou projdeme spolu s dítětem, naučí se, jak s nepříjemnými pocity pracovat. Uvědomí si také, že za námi může kdykoli přijít a poradit se, a postupně zjistí, že je schopné si s problémy poradit samo, což posílí jeho sebedůvěru.

‍Nudě zdar?

Ať se nám to líbí, nebo ne, nuda k životu zkrátka patří. Pomáhá nám růst a posouvat se, třebaže bychom se bez ní raději obešli. Je to pocit, který nám připomíná, že bychom se měli do něčeho pustit, něco nového objevit. Ale kdyby se náhodou stalo, že se vám zrovna vůbec nic chtít nebude, zkuste si přečíst nějakou pohádku. Třeba právě tu o nudě.