.webp)
„Johanko, tebe zase škrábe v krku?“ ptá se maminka ustaraně. Pohladí mě po čele a vstane, aby přinesla teploměr. Přijde mi, že se přitom trochu mračí. Vážně mi není úplně dobře. Ale víte co? Vlastně mi to nevadí. Jsem možná i trošičku a tajně ráda. Měla jsem jít na balet. Nebo na kreslení? Já už ani nevím. Ale teď můžu zůstat jedno odpoledne doma a třeba si jen tak v posteli číst. To bude paráda!
Začátek školního roku může být pořádný nervák. Děti rozevláté z prázdninového režimu se sice těší na kamarády, ale to ranní vstávání, příprava svačin, úkoly, kroužky… S nástupem do školy zkrátka začínají povinnosti nejen dětem, ale i rodičům. Jak to zařídit, aby byl tenhle přechod pro všechny pokud možno bezbolestný? A dá se vůbec dětem nástup do školy usnadnit? Přinášíme vám pár tipů, jak to celé zvládnout bez ztráty kytičky:
Začněte s pevnějším režimem už poslední týden prázdnin.
Děti mají prázdniny tak nabité, že jsou ze všech těch úžasných zážitků unavené. Dopřejme jim mezičas, během něhož je mohou zpracovat a odpočinout si. Nachystejte společně pomůcky na nový školní rok, nechte je vybrat tašku, obrázek na sešitu, penál… O to víc se pak budou do školy těšit.
Povídejte si o tom, jak to všechno bude probíhat.
Především malé děti potřebují vědět, co se bude dít – cítí se potom bezpečněji. Vysvětlete jim, kdo je povede do školy, co tam budou dělat, co je čeká odpoledne. Od věci není ani takový rodinný kalendář, ve kterém uvidí, jaký je jejich program i program dalších členů rodiny.
Pamatujte, že méně je někdy více.
A pro začátek školního roku to platí dvojnásob. Možná i trojnásob? Jen si to představte: noví učitelé, učebny, učebnice, pevnější režim… Je to pořádná nálož. A jen co se děti trochu rozkoukají, máme tu další lákadla v podobě nových kroužků…V poslední době není neobvyklé, že i malé děti mají týdně tolik kroužků, že nemají žádné volné odpoledne. Někdy jim zájmová činnost zabírá i víkendy. A když už nemusí na kroužek, rodiče naplánují nadupaný výlet plný nejrůznějších činností. Je to vlastně všechno myšleno dobře: Chceme pro své děti to nejlepší, rozvíjet je, nabídnout jim co nejširší možnost vyžití a budovat základy pro jejich budoucí uplatnění. Chceme, aby byly spokojené a šťastné. A přitom občas zapomínáme, že musíme brát v potaz také jejich potřeby.
Když totiž děti spěchají ze školy na kroužek, z kroužku domů a po večerech ještě dopisují úkoly, začínají se z kroužků stávat koule na noze, které je táhnou k zemi. Čím víc se toho na malé človíčky hrne, tím víc problémů můžeme pozorovat. Bývají nervózní, plačtiví, nepozorní; únavu a podrážděnost vkládají do „zlobení“, takže nás někdy napadá, že se nudí a musíme ještě nějaký ten koníček přidat. Některé děti jsou kvůli přehlcení víc nemocné – jako Johanka z našeho příběhu v úvodu. Neměli bychom zapomínat, že kroužky jsou pro děti vlastně také taková forma práce, a každá práce musí být vyvážena odpočinkem, při němž si dovolíme nedělat nic.
Týden nabitý k prasknutí s sebou nese negativa i pro nás, rodiče. Když totiž dětem naplánujeme každičkou volnou minutu, nebudou vědět, jak se zabavit samy. I nakládání s volným časem je dovednost, které se musí naučit – jakkoli bláznivě to zní. Vzpomínáte, jaké báječné hry vás napadaly, když rodiče zrovna museli pracovat a neměli čas jet na výlet? Nebo když pršelo a u babičky a dědy nebylo do čeho píchnout, ale děda zalezl sám do dílny a babička vařila? Volný čas, během něhož může přijít i nuda, je pro děti důležitý. Je to bezpečný prostor pro rozvoj kreativity a fantazie. Pro hru, díky níž zpracují všechny ty nové zážitky. Časem se také budou chtít víc a víc vídat se svými vrstevníky.
Ptejte se.
Každé dítě je jiné. Zatímco jedno by nejraději bylo na baletu i kroužku malých vědců zároveň, jiné touží po knížce nebo troše zevlování s kamarády. Nejjednodušší je ptát se a mluvit s nimi. Nabídnout možnosti, ale nic nevnucovat. A to ani kroužky, ve kterých my dospělí můžeme vidět zářnou budoucnost – typickým příkladem jsou děti hrající fotbal, protože tatínek chtěl být zamlada fotbalista, ale ujel mu vlak. Když dítě nebude vědět, navrhněte, že pár kroužků zkusíte a pak se uvidí. Ideální je přidat nějaký pohybový kroužek, aby děti pořád jen neseděly. A pokud máte doma prvňáčka, zvažte, jestli s kroužky nezačít až od druhého pololetí, aby se rozkoukal.
Ležím už pod peřinou s knížkou, když si ke mně maminka sedá na postel.
„Johanko, tobě se dneska na ten balet nechce?“ zeptá se zkoumavě. Nic naplat, maminka do mě prostě vidí. Má pravdu. Balet už mě tolik nebaví, raději bych dneska byla s ní doma. Když přikývnu, zavoláme paní učitelce a vysvětlíme jí, že jsem si balet ráda vyzkoušela, ale mám teď už kroužků až až, takže některé rušíme. Zůstanu u kreslení. A taky do skauta budu chodit, tam se pokaždé moc těším!
Znovu se pořádně zachumlám a napiju se čaje, který mi maminka donesla. Jsem ráda, že se na mě nezlobí, i když to byl její nápad, abych balet zkusila. „Můžeme si spolu zatancovat doma, až ti bude líp,“ řekne laskavě, pohladí mě a já se najednou cítím zase jako rybička.
