V předešlém článku jsme vám přiblížili, jak vypadá proces výroby příběhů – od nápadu přes psaní až po publikování v aplikaci – a kolik lidí se na něm podílí. Dnes se podíváme na nejspíš nejdůležitější součást našich pohádek, kterou jsou zvukové efekty. Čtení z Readmio díky nim prakticky ožívá – zvuky a hudba jim dodávají hloubku a atmosféru.
O tom, jak vznikají, jestli se při nich používají i reálné nástroje a jak dlouho tento proces trvá, jsme si popovídali s naším dvorním zvukovým inženýrem Michalem Kentošem. Také vám přinášíme možnost poslechnout si jednu z našich audiopohádek. Další najdete v naší aplikaci a budeme rádi, když nám dáte vědět, jak se vám líbí.
Audiopohádky jsou skvělým způsobem, jak si pohrávat s představivostí. Zvuky, melodie, hlasy a herecké výkony napomáhají vytvořit si obrazy a scény podle vlastní fantazie. Zároveň si je můžete poslechnout kdekoli a kdykoli. Jejich hlavní silou je schopnost oživit příběhy a přenést posluchače do zcela nového světa. Audiopohádky podporují rozvoj slovní zásoby a představivosti a mají široké využití – kromě rodin mohou sloužit také jako edukační nástroj ve školách.
Michale, když dostaneš za úkol ozvučit pohádku, co uděláš jako první?
[Michal]: Kreativní hudební proces vyžaduje dobrou náladu a psychickou kondici, a tak se i já předtím, než jdu pracovat s novým příběhem, potřebuju hlavně dobře vyspat a být dobře naladěný. Těsně před tvořením jsem zvyklý trochu se projít venku a nadýchat se čerstvého vzduchu. Jako první krok si příběh přečtu a snažím se vžít do jeho atmosféry. Následně přemýšlím, jaký zvuk by se hodil – jestli melodie, tedy zvuk hudební, nebo ruch či pazvuk. Někdy si zvuky vyžadují větší zamyšlení se nad tím, jak je vyrobit – například takový „klouzavý zvuk nosu po okně“ 🙂.
Jak probíhá tvoje práce, kolik času ti zabere vymyslet zvuky a melodie k jedné pohádce?
[Michal]: Výroba jednoho příběhu trvá v průměru čtyři hodiny aktivní práce – od načítání příběhu, vcítění se do něj, přemýšlení, výroby zvuků a mixáže až po finální úpravu se standardizací hlasitosti. Zvuky si nahrávám často i sám – pískání, zpěv, kloktání, čištění zubů, hlasy různých postav a jejich smích, pláč atd. Následně zvuky mixuju podle toho, čeho chci docílit – s hlasem si pohrát, technicky ho ztenčit nebo udělat hlubší. Je to kreativní a zábavná práce!
Používáš i reálné hudební nástroje, nebo jsou všechny zvuky tvořené počítačem?
[Michal]: Jak jsem už zmiňoval, zvuky jsou různé. Hudební zvuky jsou většinou tvořené klavírem propojeným s počítačem – klavír, dechové i strunné nástroje anebo FX zvuky (dramatické zvuky atd.). Nehudební zvuky můžeme buď tvořit sami, nebo využíváme dostupné databanky (zadarmo i placené). Ruchy a pazvuky nahrávám, kudy chodím – uvnitř, ale i venku na ulici či v přírodě. Pokud nemůžu dohledat zvuk, který potřebujeme, vždy ho vytvořím. Je to hlavně o kreativitě zvukového inženýra.
Podle čeho rozhoduješ, kolik zvuků do každé pohádky použít?
[Michal]: V příběhu editor předem navrhne místa, kde by měl zvuk zaznít, a já se snažím zadání splnit. Někdy je to výzva, protože každý může mít o určitém zvuku jinou představu. Vezměme si takový zvuk zvonečku – mohou být různé velikosti a druhy zvonění – a je na mém cítění, který zvolím. Samozřejmě, před finálním schválením si navrhnutou verzi příběhu vždy procházím s týmem, který má na starosti obsah.
Kolik zvuků už máš ve svojí databázi?
[Michal]: Ve svojí databázi mám tisíce zvuků a Readmio obsahuje dohromady už víc než 7000 zvuků od různých zvukařů.
Od začátku roku jsi pilně pracoval na novince, kterou jsou audiopohádky. Máš nějaké zážitky, o které by ses mohl podělit?
[Michal]: Výroba audiopohádek je úplně odlišný proces. Už jen samotný fakt, že je pro nás ve slovenštině nahrávají přední slovenští herci (Miroslav Kolbašský, Eva Cibulová-Ryšáková, Jana Wernerová atd.), naznačuje, že nahrávání bude zážitkem samo o sobě. Hercům dopředu posíláme texty k předčítání a přímo ve studiu se už jen perfektně adaptují na postavy, mění hlasy, intonaci. Pro mě jako posluchače je celé nahrávání balzámem pro duši. Samozřejmě se občas přihodí i přeřeknutí, a dokonce jsem několikrát slyšel, jak herci kručí v břiše, protože citlivý mikrofon zachytí skutečně všechno 😃. Občas zatloukají, ale stačí jim pustit nahrávku, která je důkazem, a potom daný úsek či větu zkrátka nahrajeme znovu. Je však dobré mít při nahrávání i takovéhle veselé momenty na odlehčení.
Jak probíhal výběr herců/hlasů k audiopohádkám?
[Michal]: Zajímavé je, že máme dva herce, jejichž mateřským jazykem je čeština, ale celý život žijí na Slovensku, takže nám oba jazyky dovedou načíst bez jakéhokoli přízvuku. Znějí přirozeně, což nás moc těší. Anglické příběhy nahráváme na dálku ve Spojeném království, následně u sebe udělám mixáž. Při výběru je pro nás důležitá pěkná výslovnost, herec by měl umět měnit dynamiku hlasu, postavy atd. Na začátku posíláme malý úryvek příběhu na načtení, na základě kterého se rozhodujeme.
