Byl nádherný letní den, a tak se Agátka a Margaretka vydaly s maminkou k jezeru.
Jen co si rozložily deku, děvčata se vyzula a už utíkala k vodě. Travička je lechtala na bosých nohách a dvojčata se vesele chichotala.
„Jéé, jak to příjemně šimrá,“ dováděla Margaretka.
Agátka si klekla a pohladila trávu: „A jak krásně voní, hmm.“ Potom se zvedla, chytila sestřičku za ruku a běžely společně až k jezírku.
„Juj, ten psík ale pálí,“ vyjekla Margaretka, když se dotkla bosou nohou písku u vody.
„To není psík, ale písek,“ smála se maminka kráčejíc za dvojčaty.
„A proč tak hřeje?“ vyzvídala Agátka a přesypávala si písek z jedné dlaně do druhé.
„No, protože sluníčko ho tak vyhřálo.“
„Sluníčko! Ahoj, sluníčko,“ Margaretka natáhla svoji malou ručku k nebi a zamávala sluníčku.
Agátka se odvážila jako první a ponořila prstíky do jezírka. „Jú, ta je studená!“
„Já taky, já taky!“ Vzápětí ponořila svoji nožku do jezera i její sestřička. „Příjemně chladí,“ spokojeně prohlásila Margaretka a hned si do vody sedla.
Najednou však z jezírka vyskočilo něco zeleného. A sedlo si to na kámen vyčnívající nad hladinu přímo před sestřičkami.
„Podívej, Agátko, ufoun!“ Margaretka vystrčila prstík a ukázala na to podivné stvoření.
„To není ufoun,“ smála se maminka, „to je žabka.“
„Babka? A čí to je babka? Naše babička nemá takové velké oči a není zelená,“ divila se Agátka.
„Žabka, ne babka. Podívejte, tam vedle žabky plavou ve vodě pulci. To jsou její děti,“ ukázala dvojčatům maminka.
Najednou žába bleskově vyplázla jazyk a hned ho zase schovala.
„Co to ta žabka dělá?“ zeptala se Margaretka.
„Loví mušky,“ trpělivě vysvětlovala mamka.
„Já jsem také žabka. Já také!“ vykřikovala děvčata a začala vyplazovat jazyky, jako že také jedí mušky. Jak tam tak poskakovala po písku, žabka na ně vypoulila…
Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.
