Šárka se s maminkou a tatínkem o víkendu vydali na výlet do hor. Kráčeli po malé lesní cestičce značené modrou turistickou značkou a cesta jim pěkně ubíhala. Šárka šla pár kroků před svými rodiči. Tatínek pečlivě sledoval cestu a maminka ukazovala na zajímavé rostliny:
„Věděla jsi, Šárko, že všechny zelené rostliny vyrábí kyslík, který pak my lidé dýcháme? Potřebují k tomu oxid uhličitý, který my naopak vydechujeme. Rostliny jsou proto pro nás hodně důležité, bez nich bychom tady na planetě vůbec nežili.“
Jak pokračovali dál, krajina se změnila. Stromů ubylo, zelené listy rostlin vystřídaly heboučké mechy a cesta byla plná kamenů. Šárka šla pořád první, ale cesta byla hodně do kopce, takže musela zpomalit. Všichni sotva popadali dech.
Když dorazili na vrchol, Šárka se zaradovala. Nejen že měla náročný výstup konečně za sebou, ale výhled do krajiny byl opravdu nádherný. Spatřili nedaleké městečko i další kopečky v okolí. Chladný vítr jim hučel v uších, a tak se brzy vydali po úzké kamenité cestě zpět dolů. Šárka si prozpěvovala a hopsala vesele vedle maminky. Jenže nedávala dost pozor, zakopla o jeden větší kámen a spadla.
Maminka se k Šárce sklonila a objala ji, tatínek jí mezitím zkontroloval koleno.
„Vypadá to ošklivě, spadla jsi kolenem přímo na ostrý kámen. Ten ti poranil kůži, a proto to krvácí.“
Šárka se na koleno podívala jen pokradmu jedním okem a hned zase pohled odvrátila. Maminka z batohu vytáhla malou lékárničku:
„Budu ti muset koleno očistit a dezinfikovat a hlavně musíme zastavit krvácení.“ Postříkala ránu sprejem, opatrně setřela a překryla obvazem.
Šárku koleno pořád hodně bolelo, ale přemohla ji zvědavost:
„Mami, a teď už mi krev nepoteče?“
„Kdepak,“ odpověděla maminka. „Teď už se tvoje tělo pomalu postará o to, aby krev přestala téct a rána se postupně úplně…