Když maminka vyzvedávala odpoledne Šárku ze školy, hned si všimla, že holčička má červené oči a tváře. Šárka sice byla veselá a ukazovala mamince, jaký obrázek dnes vytvořila, ale jen co ji maminka objala a dala jí pusu na čelo, věděla, že je něco špatně. Šárka byla úplně horká. Měla určitě vysokou teplotu.
Když došly domů, Šárka si hned unaveně lehla na gauč a zívla:
„Jsem najednou tak unavená, mami. Taky mě trochu bolí hlava a v krku.“
Maminka uvařila bylinkový čaj s medem a za půl hodiny už holčička ležela ve své postýlce, přikrytá až po krk a spala.
„Něco na Šárku leze,“ řekla večer maminka tatínkovi, když přišel z práce. „Zítra nepůjde do školy, bude odpočívat a pít léčivý čaj.“
Ráno se Šárka nejdřív cítila trochu líp. Horečka už opadla, bolest hlavy už ji také netrápila, jenže než vystrčila nohy z postele, dvakrát kýchla a hned se jí ucpal nos.
„Mami!“ zavolala. „Maminko, jsi doma? Nezaspali jsme?“
Maminka se objevila ve dveřích s ustaraným výrazem. „Kdepak, dnes zůstaneš doma. Vypadá to, že se ti rozjíždí pěkná rýma, a s rýmou se do školy nesmí.“
Když přišel tatínek domů z práce, Šárka už měla úplně rudý nos, teklo jí i z očí a do toho všeho začala kašlat. I když poctivě pila celý den teplý čaj s medem a citrónem, kašel se zhoršoval a opět jí stoupla i teplota.
„Šárinko moje, ty vypadáš ještě hůř než včera,“ povzdechl si tatínek. „Jestli to takhle bude pokračovat i zítra, budeme muset zajít k paní doktorce.“ Potom nachystal Šárce léky na noc a pořádně v pokojíčku vyvětral, aby tam měla čerstvý vzduch. Když pak Šárka zalezla do postýlky, přikryla se až po bradu. Netrvalo dlouho a z pokojíčku se ozvalo pravidelné oddechování.
Zrovna se…