Bylo pondělí. Alex s Týnkou už měli dávno sedět u snídaně, aby stihli přijít včas do školy a školky, ale zatím na ně maminka v kuchyni marně čekala.
„Alexi! Týnko! Kdepak jste? Pojďte se najíst, ať vám to nevystydne!“
Když se ti dva konečně přiřítili ke stolu, chovali se… inu, drobátko zvláštně. Vypadali, jako by před něčím nebo někým uhýbali, Alex se tvářil nadšeně i ustaraně zároveň a Týnka se občas zachichotala, i když zrovna vůbec nebylo čemu. Než se však maminka stihla začít vyptávat, byl už nejvyšší čas vyrazit.
Celá cesta do školy i školky byla nanejvýš záhadná.
„Pozor, počkej, ať nevrazíš do pana Koudelky!“ vykřikl cestou do školy Alex.
„Copak se děje, Alexi? Vždyť Týnka od něj byla dobrý metr daleko,“ divila se maminka. A stejně tak se divila, když Týnka v šatně zakňourala:
„Alexi, že mi pak budeš všechno vyprávět?“
Týnka si s Alexem moc ráda hrála, to ano, ale jeho školní starosti jí ještě moc neříkaly. Proč by chtěla vyprávět všechno, co se bude Alex učit ve škole?
A pak tu byla ještě další zvláštní věc: maminka měla celou cestu pocit, jako by jí něco dýchalo za krk. Už aby nám začala ta dovolená, pomyslela si, když před školou objala Alexe. „Ať se ti dnešek vydaří,“ popřála mu a políbila ho na rozloučenou.
„I tobě, mami, my si ho užijeme!“ opětoval jí přání hezkého dne Alex a odběhl do školy. Pořád se přitom tak zvláštně ohlížel…
U vstupu do budovy se Alex podíval vedle sebe a udělal rukou podivný pohyb – jako kdyby někoho hladil. „Počkej tu na mě, Meg, dovnitř se nevejdeš… jen si vzpomeň na tu moji skříň! Dneska máme jen pár hodin, uteče to jako voda.“
Meg na znamení souhlasu zafuněla a se zaduněním se posadila těsně…
Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.
