Byla sice středa, ale budík ne a ne zazvonit. Na dnešek připadl státní svátek a celá rodina si mohla přispat. A zažít naprosto nezapomenutelný den. To ovšem samozřejmě v sedm ráno nikdo z nich netušil.
I navzdory brzkému ránu se jeden pár očí v domě už dávno zvědavě rozhlížel. Všechno pro něj bylo nové, neznámé a fascinující. Tyhle oči totiž byly zvyklé vídat docela jiné věci. Jiný svět. Svět dinosaurů.
Zvídavý pár očí patřil obrovské dinosauří slečně Meg. V dětském pokojíku jí bylo poněkud těsno, ale chtěla být u toho, až se Alex s Týnkou probudí. Pokaždé měli takovou radost, že se jim to jen nezdálo!
Meg se pokusila protáhnout, ale když jste zaklínění mezi postelí a skříní, moc místa pro ztuhlé nohy vám nezbývá.
„Meg?“ ozval se Alex. Když mu Meg zafuněla na pozdrav, radostně vyskočil z postele a pevně ji objal. „Co podnikneme dneska?“ Už se nemohl dočkat dalšího dobrodružství!
„Dneska s námi jde i táta, že jo, že jo?“ ozvala se Týnka ze druhé postele. S tím neuvěřitelným dinosauřím světem už seznámili i maminku – která o něm nejspíš už začala psát knížku – a zbýval ještě tatínek. Oba sourozenci byli zvědaví, jestli i tatínek Meg uvidí. Nedovedli to totiž ani zdaleka všichni lidé. Jen ti, kteří dokázali uvěřit, že by něco takového mohlo být možné.
Snídani spořádali Alex s Týnkou tak rychle, že ani nestihli nadrobit.
„Mami, tati, pojďte!“ pobízeli rodiče.
„Začínáme zase na hřišti?“ ujistila se maminka.
„Opravdu na hřišti? Neříkali jste, že to bude něco speciálního?“ podivil se tatínek. Čekal výlet na nějaké nové místo – tak jaképak hřiště za domem? Nakonec si ale i on obul boty a vyrazil spolu se zbytkem rodiny. Meg neviděl, ale zatím ani nemohl. Už na ně čekala na hřišti.
„Co…