Halloweenská dýně

Lauře bylo šest let a už skoro dva měsíce chodila do první třídy. Dnes byl pro ni velký den. Poprvé ji z družiny nevyzvedne maminka, ale její starší sestra Ema. Ema už je velká, chodí do třetí třídy, na krku má klíče a dokáže přejít i tu velkou silnici mezi školou a jejich domem. A dnešní odpoledne s ní poprvé půjde sama i Laura. Jupíííí!

Laura si rázem připadala jako velká holka a už se nemohla dočkat odpoledne. Půjdou samy, úplně samy! A doma pak počkají, zase úplně samy, až přijde táta! To bude něco!

Když pro Lauru Ema konečně přišla, Laura byla štěstím bez sebe. Hodila na sebe bundu, boty si jen tak narychlo nazula, tkaničky zastrčila dovnitř a už obě stály venku. Vyšly spolu přes sídliště a Laura hned ukazovala Emě, co v družině vyráběli. Bylo to papírové strašidlo se šesti očima, vyplazeným jazykem a ostrými zuby.

„No jo, zejtra je Halloween. Těšíš se?“ zeptala se jí Ema.

„Jasně, strašně se těším! Hlavně na ten večerní maškarní průvod,“ odpověděla nadšeně Laura.

„A nebojíš se?“

„Nebojím! Opravdová strašidla přece nejsou!“

„Já nevím, jestli opravdu nejsou!“ namítla Ema a zakoulela očima.

„Nejsou, říkal to táta,“ odpověděla s jistotou Laura.

„Jenže Bára od nás ze třídy strašidlo viděla,“ pošeptala jí Ema.

„Jako opravdový strašidlo? Kecá!“

„Bára je moje kamarádka a nekecá! Viděla ho prý před rokem u babičky na půdě. Nějakou bílou paní. Prý jen tak prošla kolem ní, usmála se a zmizela.“

„Fakt jo? A proč se usmála, když byla strašidlo?“

„Vážně! Asi měla štěstí, že to bylo hodný strašidlo,“ podotkla Ema a pokrčila rameny.

„Myslíš si, že existují i zlá strašidla?“

Ema znovu zakroutila hlavou a řekla: „To fakt nevím.“

Dívky přešly silnici, seběhly z malého travnatého kopečku a ocitly se…