Jak sedlák dělil husu

Byla jednou jedna velmi chudá rodina. Žili skromně, ale jednoho dne už opravdu neměli co do úst. A tak otec, hlava rodiny, přikázal svojí ženě, aby upekla poslední husu, kterou měli na dvoře.

„Když ji upečeš, půjdu s ní k pánovi a možná se mi ji podaří vyměnit za trochu mouky. Z ní si potom napečeme placky, které můžeme jíst déle než jen jednu husu,“ přemýšlel nahlas sedlák.

Žena tedy husu upekla, pěkně položila do košíku a podala muži. Sedlák vzal košík, bouchl dveřmi a už ho nebylo. Když přišel k pánovi, nabídl mu husu jako dar a doufal, že se nad ním slituje a na výměnu nabídne mouku nebo něco jiného.

„Děkuji ti, sedláčku, za tvůj dar. Nevím však, jak tuto husu rozdělím. Mám ženu, dva syny a dvě dcery. Nikomu z nich nechci ukřivdit,“ řekl tajemně pán a čekal, jak si sedlák poradí.

Ten nepřemýšlel dlouho a hned začal husu dělit.

„Ty jsi hlava rodiny, proto dostaneš hlavu,“ podal pánovi uříznutou hlavu.

„Ty jsi paní domácí, doma sedáváš a pozor dáváš,“ uřízl zadek a podal ho paní domu.

Potom uřízl nohy a dal je synům, aby se jim lépe po světě chodilo, když se vydají na zkušenou. Křídla zůstala dcerám, aby se jim dobře z domu vylétalo, až budou na vdavky.

„A tento zbytek, co zůstal, si vezmu já,“ ukázal na zbylou pečenou husu a už ji také balil do košíku.

Pánovi se líbilo, jak sedlák šikovně husu rozdělil, proto přikázal, aby mu k ní přibalili dva pytle mouky a měšec dukátů.

Když se sedlák vracel domů, spatřil ho bohatý a chamtivý soused. I když měl všeho nazbyt, nikdy svému sousedovi nepomohl – přestože věděl, v jaké bídě žijí.

„A odkudže se vracíš, sousede, s plným košíčkem a v tak dobré…