Šel lovec pralesem a hledal kořist, kterou by mohl ulovit. Jak se tak kradl zarostlou džunglí a sekal dlouhé liány, spatřil před sebou velkého hada. Pořádně se vylekal, protože hadi jsou velmi nebezpeční a jsou schopní velmi rychle zaútočit svými jedovatými zuby.
Tento had však nemohl muži nijak ublížit, protože uvízl pod kamenem a nedokázal se ani pohnout. Jen se svíjel v ukrutných bolestech. Když lovec přišel trochu blíž, had na něj zvolal: „Dobrý muži, vysvoboď mě, prosím, zpod kamene. Umřu tady, když mi nepomůžeš!“
Lovec zastavil, chvíli přemýšlel, a potom říká: „Nemůžu tě vysvobodit. Hned, jak bych to udělal, kousneš mě svými jedovatými zuby a já zemřu. Doma mám ženu a děti, jsem jediný živitel rodiny.“
Ale had ho prosil dál: „Dobrý muži, vysvoboď mě! Slibuji, že tě nekousnu.“
Muž se nechal přesvědčit a odvalil velký kámen z hadova hřbetu. „Tak, já teď půjdu a ty mě necháš v klidu odejít a nebudeš mě pronásledovat," ujišťoval se lovec, že se ho had nechystá napadnout.
Jenže vtom se had postavil přímo před lovce, zdvihl hlavu a zaujal útočnou pozici: „Nemůžu tě jen tak nechat odejít. Musím tě kousnout a navíc tě i sním!“
„A to proč?“ zeptal se lovec.
„Podle mých zákonů se za dobrý skutek odplácí zlým skutkem. Takže tě teď kousnu a sním a budeme vyrovnáni,“ zasyčel had na lovce.
„Tak to tedy ne! Společně půjdeme lesem a vyhledáme tři soudce, kteří posoudí, kdo z nás má pravdu. Pokud všichni tři rozhodnou, že je to tak, jak říkáš, můžeš mě kousnout a sníst. Souhlasíš?“ navrhl lovec.
Had souhlasil, ustoupil ze své útočné pozice a společně se vydali hledat tři soudce.
Po chvíli potkali starého buvola. Lovec hned vyzvídal: „Hej, buvole, potřebujeme, abys nás rozsoudil. Zachránil jsem hadovi život a ten mi slíbil, že mě nekousne, když…