Byl jednou jeden lovec perel, který se jmenoval Tiago, a ten žil v dalekém Portugalsku. Nechodil kvůli obživě každý den na pole nebo na moře jako ostatní; místo toho od úsvitu do soumraku běhal a cvičil, aby jeho tělo nezlenivělo.
Tiago se totiž jednou za rok účastnil tradičního výlovu perel a pokaždé jich nasbíral nejvíc. Když je potom prodal, vydělal si tolik peněz, že po zbytek roku pracovat nemusel. Díky tomu měl čas na cvičení, aby byl příště zase nejlepší.
Tradiční výlov perel pořádala královna Branca de Guadalajara. Tato tradice vznikla tak, že královně jednou španělští mořeplavci ze svých cest přivezli ohromnou a neobvykle krásnou perlu. Říkali ji Peregrina, což znamená Poutnice.
Protože byla Branca moudrá a dobrotivá panovnice, chtěla se svým poddaným za jejich služby nějak odvděčit. Právě krásná perla jí vnukla tenhle nápad: uspořádat výlov perel.
Jenomže u pobřeží Portugalska žádné perly nejsou. Proto vzalo každý rok některé z královských pážat truhličku s perlami dovezenými z Tichomoří a v přesně stanovený den odplulo v člunu kousek od břehu. Tam je všechny naházelo do vody. Kdo se toho odvážil, mohl se potom pokusit je ze dna moře vylovit; když se mu to podařilo, byly jeho.
Když Tiago vyhrál výlov perel už potřetí za sebou, rozhodl se jeho největší soupeř rybář Fábio, že to takhle dál nejde. Musí Tiagovi něco provést, aby příště vyhrál on sám. Přemýšlel a přemýšlel, ale nic ho nenapadalo.
Nakonec mu poradila jeho žena: „Co kdybys Tiaga pozval na oběd?“
Fábio jí vynadal, jaké hlouposti to vymýšlí. Jeho žena mu však vysvětlila svůj plán: Tiaga budou zvát každý den. Zatímco Fábio bude jíst málo a zbytky házet pod stůl, jeho soupeři pokaždé naloží plný talíř a budou mu přidávat, co se do něj vejde. Pak ani náhodou…