Znáte někoho, kdo má celý nos posetý pihami? Nebo máte sami pihaté tváře? V této pohádce se dovíte, odkud se pihy vlastně vzaly.
V jednom zámku žili manželé. Měli se moc rádi a jejich zámek byl plný přepychu, ale přece nebyli šťastní. Toužili totiž po děťátku, jenomže neúspěšně. Léta plynula a nešťastní manželé úplně přestali vycházet ze zámku ven, aby se nemuseli dívat na veselé rodiny a výskající děti. Nechali zavřít brány zámku a zatemnili všechna okna závěsy, aby ani samotné slunce nemohlo nakouknout dovnitř. Postupně se celého světa venku začali bát.
Jednoho dne zaslechli, jak někdo buší klepadlem do hlavní brány. Stála tam shrbená stařenka s košíkem v ruce a zaprosila:
„Vzácný pane, kupte si jahody od nebohé staré ženské, uvidíte, že neprohloupíte – podívejte, jaké jsou krásně červené, sluníčkem políbené.“
Král zaváhal. Měl sice dobré srdce, ale velmi se bál všeho, co neznal. Jahody s královnou ještě nikdy neviděli. Podíval se na ně zblízka: byly malé, červené a poseté rezavými semínky. Moc se mu nezdály. Už už se chystal bránu zase zavřít, když ho stařenka zarazila:
„Vím, co vás trápí, pane. Stačí jedna jahoda, a vaše starosti budou ty tam, uvidíte.“
Muž před očima spatřil svou krásnou a laskavou ženu, jak celé noci pláče, protože stále nemají rodinu. Navíc mu bylo líto staré paní. Nic se přece nestane, když si od ní ty podivné červené plody vezme. V nejhorším je vyhodí, až stařenka odejde. Váhavě tedy od ní košík převzal.
Když jí do dlaně sypal zlaté dukáty, stařenka se tajemně usmála. „Ještě mám jednu poslední radu, vzácný pane. Slunce se nemusíte bát. Najděte odvahu vyjít ze svého zámku a slunce vám pomůže.“
Král udiveně zakroutil hlavou, a jen co se stařenka otočila k odchodu, znovu ustrašeně zavřel bránu. Pak se okamžitě rozběhl…