Jednoho slunečného dne odpočívala želva na břehu řeky, když vtom spatřila, jak dolů proudem něco plave. Podívala se lépe a všimla si, že je to banánovník. Skočila do vody, chytila strom a přitáhla ho ke břehu. Jenže když ho chtěla vytáhnout na břeh, zjistila, že strom je příliš těžký. Nechala ho tedy ve vodě a vydala se hledat pomoc.
Cestou potkala opici.
„Opice, prosím tě, pomoz mi vytáhnout banánovník z vody. Chci si ho doma zasadit.“ prosila želva.
„Dobře, ale za pomoc chci polovinu stromu.“ odvětila opice.
Želva souhlasila, a tak společně přitáhly strom na želvin dvůr.
„Tak a teď banánovník zasadíme, a až urodí banány, rozdělíme si je tak, jak jsme se dohodly.“ navrhla želva.
Jenže opici se tak dlouho nechtělo čekat na svůj podíl. Žádala, aby jí želva dala polovinu stromu hned teď. Želva nakonec velmi neochotně rozdělila strom na dvě poloviny. Opice si hned přisvojila vrchní, zelenou část a spodní část bez větví nechala želvě. Té se nechtělo s vychytralou opicí hádat, a tak souhlasila, zasadila svoji část v zahradě a čekala, až vyžene nové listy.
Netrvalo dlouho a zelená část, kterou si vzala opice, začala vadnout. Listy pomalu opadaly a zůstal jen suchý kmen.
Želvě se dařilo mnohem lépe. Svoji část pravidelně zalévala a strom po čase vyhnal první lístky. Povyrostl a brzy urodil banány.
Ale když banány pomalu dozrávaly, želva zjistila, že jsou příliš vysoko a nedokáže je sama obrat. Zašla tedy zase za opicí a požádala ji, aby jí pomohla poshazovat úrodu na zem.
„Za tvoji námahu si můžeš vzít pár banánů.“ slíbila želva opici.
Ta snadno vylezla na strom, usadila se na větvi a začala jíst jeden banán za druhým. Nadarmo ji želva prosila, aby aspoň něco shodila.
„Oklamala jsi mě, protože sis nechala lepší část stromu. Za to…