Tento dávný příběh začal v jednom královském městě ve starověké Evropě. Tamní král měl dceru jménem Rhea Silvia. Avšak osud jí nepřál, aby žila životem princezny. Její ziskuchtivý a ješitný strýc totiž otce z trůnu svrhl a sám se ustanovil králem. A protože si přál, aby království po jeho smrti připadlo jen jeho vlastním synům, musel nějak zařídit, aby Rhea Silvia sama žádného syna neměla.
Rozhodl se proto, že ji zasvětí bohyni Vestě. Všechny ženy, služebnice Vesty, totiž žily společně v chrámu a bylo jim zakázáno mít děti. A tak se i Rhea Silvia stala vestálkou. Hlídala a udržovala posvátný oheň v chrámu bohyně a žila cudným životem s ostatními vestálkami.
Čas plynul, ale Rhea Silvia se se svým osudem nemohla smířit. Život ve chrámu ji nenaplňoval. Po nějaké době se Rhea Silvia zamilovala do boha války Marta a i přes přísný zákaz se s ním začala stýkat. Netrvalo to dlouho, mladá žena otěhotněla a za několik měsíců porodila dva zdravé chlapečky. Dvojčata pojmenovala Romulus a Remus a doufala ve šťastný a dlouhý společný život.
Jenže jak už to ve starých příbězích bývá, osud jim životy poněkud zamotal. O dětech se totiž dozvěděl i její strýc. Ohromně se rozlítil a přikázal, aby byla dvojčata okamžitě vhozena do řeky. Protože to byl mocný a obávaný král, jeho příkaz musel být ihned vykonán.
Sluhové, kteří ho měli splnit, ale nedokázali novorozeňatům ublížit. Krále se však velmi obávali, a proto vymysleli lest. Vložili dvojčata do vystlaného proutěného koše, který poslali po proudu řeky. Příkaz tak splnili, ale stále měli naději, že se děti zázrakem zachrání.
Rozvodněná řeka unášela dvojčata ohromnou rychlostí kamsi do dáli. Vlny se vzdouvaly a pohazovaly košem ze strany na stranu. V jednu chvíli už to vypadalo, že se koš…