Dávno předávno, kdesi v Rusku, se po letech strávených ve válce starý voják vracel domů. Neměl nic než oblečení, které na jeho hubené postavě doslova viselo. Šel už celý den, byl k smrti unavený a hladový. Blížila se noc a on ještě nejedl.
Jak se tak trmácel, spatřil v dálce světla. Vesnice! Starý voják se zaradoval. Tam se určitě najdou dobří lidé, kteří mu nabídnou něco k snědku a místo, kde by mohl hlavu složit.
Za pár chvil zaťukal na dveře první chaloupky.
Otevřela mu bělovlasá stařena. „Co chceš?“ zeptala se.
„Hledám, kde bych přenocoval. Mám už staré kosti, a když k ránu padne rosa, bolí mě celé tělo,“ odpověděl voják.
„Inu, pojď dál,“ pozvala ho stařena.
Voják jí poděkoval a skromně se posadil na židli u stolu v rohu kuchyně. Chvíli se ošíval, ale pak se přece jen osmělil: „Mám hlad, babičko, neměla byste něco k snědku?“
Stará žena měla jídla dostatek. Byla však velmi lakomá a nehodlala se za žádnou cenu s vojákem podělit. A tak se rozhodla, že bude předstírat chudobu. Srdceryvně se rozplakala:
„Ach já nebohá, stařenka nad hrobem, moc ráda bych se s tebou rozdělila, ale sama nic nemám… Od rána jsem nedala do huby.“
Voják měl ovšem pod čepicí. Už roky se potloukal světem a naučil se dobře pozorovat lidi, na které narazil. Od první chvíle mu bylo jasné, že stařena bídou a nedostatkem nestrádá. Dovtípil se, že ve spíži bude mít jistě plno dobrého jídla.
Vtom spatřil sekyrku opřenou o pec. „Co kdybychom si, babičko, společně uvařili sekyrkovou kaši?“
„Sekyrkovou kaši?“ podivila se žena. O ničem takovém nikdy neslyšela.
„Když není nic k snědku, sekyrková kaše nás zachrání,“ prohlásil voják. „Žádný strach, já vás to naučím, jen mi podejte nějaký hrnec.“
Stařena mu…
Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.
