Špindírka 6. část

Šestá část ze série pohádek Braňa Jobuse. Špindírce se život na střídačku ve škole a u Ontáčiků velmi líbil. Obrovská budova školy jí zabezpečila každý den alespoň nějaký přísun špíny. Spokojená si udržovala svoji akurátní velikost, takže se vměstnala do batůžku a ještě k tomu umyla Jalafáše, který se ještě stále nezačal mýt sám.

Všechno vypadalo úplně fantasticky, a to až do chvíle, než…

„Je zle, Jalafášku! Zítra se má vrátit paní uklízečka z nemocnice, a protože má smlouvu na dobu neurčitou, už si tu bude zase dělat pořádek ona. I když je nám jasné, že kvalitou se Špindírce ani zdaleka nevyrovná, naši kamarádku už ve svém kabinetu nadále ukrývat nemůžu!“ hlásil školník pravdivou, ale pro Jalafáša a Špindírku ne moc příjemnou zprávu.

„No, tak pojedeme postaru! Bude opět bydlet u mě doma pod postelí!“ odvětil Jalafáš a Špindírku tedy nechal hospodařit u nich doma.

První dny to ještě jakžtakž šlo, ale po týdnu začala Špindírka chřadnout a zmenšovat se, až z ní zůstala jen taková špinavá sešlá šlupka.

„Ach, co budeme dělat, Jalafášku? Už to nezvládám. Váš byt je už tak uklizený, že je nemožné tady cokoli najít, každičké zrnko špíny jsem spapala,“ postěžovala si kamarádovi Špindírka a pokračovala dál, „takhle zcela jistě vyschnu a vítr mě rozfouká jako prach. Pomoz mi, kamaráde můj. Pomoz mi, prosím!“

Nešťastný a zoufalý Jalafáš dal Špindírce alespoň vyjíst vysavač – v sáčku ještě něco zůstalo z časů, kdy jeho maminka Gizela vysávala.

Špindírka se nadechla, usmála… a Jalafáš hned věděl, co má dělat. Naložil kamarádku do batohu a už utíkal do bazaru, kde dal z každého starého vyhozeného vysavače Špindírce dojíst poslední zbytky špíny. Špindírka si nejen vydechla, ale i trošku povyrostla. Přesto bylo Jalafášovi jasné, že tohle problém nevyřeší a že tato akce je jen jednorázové zahnání Špindírčina hladu.…