Kdysi dávno žil v jednom domě hospodář se svojí ženou a jejich překrásnou dcerou. Není se co divit, že když jednoho dne přišel na jejich statek pocestný, krásné dívčině se začal hned dvořit. A protože i jí se pocestný zalíbil, pozvali ho s nadšením na společnou večeři.
Jen co bylo všechno jídlo nachystané, otec poslal dceru ještě do sklepa, aby nabrala do džbánu pivo. Dcera otevřela dřevěné dveře a sešla po schodech dolů do chladného sklepa. Když čepovala pivo do džbánu, zadívala se nahoru na strop, kde spatřila zaťatou sekeru.
Jak dlouho tam už ta sekera je? Nikdy předtím jsem si jí nevšimla. A kdo ji tam jen mohl zatnout? – ptala se v duchu. A vtom ji napadla myšlenka, jak velmi nebezpečné je mít ve stropě zaťatou sekeru. Kdybych se vdala za pocestného, časem bychom spolu měli syna, který jednoho dne vyroste, a my ho pošleme sem pro pivo. A ta sekera na něho určitě spadne a ublíží mu – přemýšlela.
Otec s matkou i pocestným se už divili, proč to dceři tak dlouho trvá. A tak se šla matka za ní podívat do sklepa. Pivo ze sudu už proudem teklo po zemi a dcera seděla hned vedle na dřevěné lavici a tiše tam vzlykala. Matka se dcery vystrašeně ptala, co se stalo, a ta jí jen rukou ukázala na sekeru, zaťatou do dřevěného stropu. Matce nebylo třeba víc říkat, protože i ta hned pochopila, co hrozného se může stát.
Těm dvěma nahoře se zdálo divné, že hospodyně s dcerou pořád nejdou, a tak se hospodář vydal podívat, co se to v tom sklepě děje. Pivo neustále vytékalo na zem a dcera s matkou seděly na dřevěné lavici a naříkaly. Vylekaný hospodář se jich zeptal, co se stalo, a když mu ukázaly sekeru…