Tygr a persimon

Kdesi hluboko v horách ležela ukrytá maličká, zastrčená vesnička. Byla plná malebných domečků a žilo by se v ní úplně klidně nebýt toho, že v kopcích za vesnicí žil strašný tygr. Bylo to vskutku obrovské a hrůzostrašné zvíře. Když zařval, jeho řev se rozléhal široko daleko nad vrchy, a každý, kdo ho uslyšel, se okamžitě roztřásl strachy.

Jednoho dne, právě během tuhé zimy, přišel na tygra hlad. Rozhodl se, že sestoupí ze zasněžených kopců do vesnice a tam si uloví něco na zub.

Potichu se kradl mezi domky přikrytými sněhovou přikrývkou a naslouchal. Najednou u jednoho z oken uslyšel dětský pláč. Přistoupil zvědavě blíž. Dítě naříkalo velmi žalostně a unaveně. Určitě už plakalo dlouhou dobu bez přestání.

„Ach, to je ale nesnesitelný pláč,“ řekl si tygr otráveně, „sežeru ho a bude po křiku.“ Nenápadně nahlédl do místnosti, přichystal se ke skoku – když tu se najednou ozvala matka dítěte.

„Aha, liška!“ zvolala matka. „Rychle přestaň plakat, jinak tě uslyší a sežere tě!“

Ale dítě neutichlo ani na vteřinu a dál naříkalo úplně stejně, ba možná ještě hlasitěji. Matka ho zkoušela uklidnit, domlouvala mu, ale marně. Dítě neustále plakalo a plakalo. Trpělivě tedy začala znovu.

„Hele! Medvěd!“ vykřikla hlasitě. „Už, už otevírá tlamu a hned tě sežere, uvidíš!“ Ale dítě se vůbec neleklo a naříkalo bez přestávky dál.

Tygr, stále přikrčený za oknem, přemítal. „Co to je za děcko, když se nebojí lišky ani medvěda? Určitě to musí být náramný odvážlivec,“ mumlal si obdivně. Ale vzápětí se mu v žaludku ozvalo naléhavé kručení, které mu připomnělo, proč sem do vesnice vlastně přišel. Znovu se přichystal ke skoku do místnosti…

„Podívej! Tygr!“ vykřikla tehdy matka. „Obrovské tygřisko z hor je přímo tady! Stojí rovnou za oknem!“

Tygr se okamžitě přikrčil k zemi a začal přemýšlet…