V jednom domku kdysi žila matka se třemi dcerami. Dvě starší dcery byly pracovité a šikovně se chytily každé práce kolem domu. Jen ta nejmladší jménem Hana se do práce moc nehrnula.
Jednoho dne přišel do jejich domku mladý pán zralý na ženění, který se právě rozhlížel po vhodné nevěstě. Zaklepal na dveře, uctivě pozdravil – a co nevidí. V chýši matka vaří, dvě starší sestry usilovně točí kolovrátky a spřádají předlouhé nitě. Jen ta nejmladší Hana si lenoší za pecí.
„Paní matko,“ řekl pán překvapeně, „třetí dceru nepřiberete do práce? Ona snad neumí příst jako její sestry?“
Matka by se ráda zbavila lenivé Hany, a proto si narychlo vymyslela tuto výmluvu: „Mladý pane, já bych jí věru hned dala vřeteno do ruky. Ale naše Hanka je tak znamenitá přadlena, že by nám tu všechno najednou upředla, nejen koudel, ale ještě i slaměné snopy ze střechy. Ba i moje vlasy by upředla. A co bychom si potom počaly? Raději jí tedy žádnou práci nedávám.“
Pán si Hanu zamyšleně měřil, ale matčiným chválám moc nevěřil. „Je to skutečně pravda, paní matko?“ zeptal se posměšně.
„Jak by nebyla,“ ohradila se matka, „a to ještě není všechno! Naše Hana dokonce nepřede obyčejné nitě, ale skutečné zlato!“
Když to pán uslyšel, už víc nerozumoval. „Dejte mi ji tedy za ženu!“ zvolal potěšeně. „Vždyť já mám plné panství konopí i lnu, tam si může příst, kolik se jí zachce!“
Matka nelenila, a sotva se Hana zpoza pece stihla probrat, už se strojila svatba. Všichni se radovali kromě samotné nevěsty, která v duchu proklínala matčinu chválu. Ve skutečnosti neuměla pořádně ani vřeteno chytit do ruky, natož ještě příst zlaté nitky!
Pán si tedy přivezl novou nevěstu na svoje panství, a skutečně – čekala ji tam veliká místnost, naplněná až po trámy samou přízí.
„Tady…