Zrcadlo

Jednoho dne pan Kim odešel z domu a vydal se do Soulu. Pan Kim žil se svojí rodinou v maličké vesnici v horách a nikdy předtím v hlavním městě nebyl. Pověsti však říkaly, že je to město jako žádné jiné – plné nádhery, bohatství a drahocenností, jaké nikde jinde nelze spatřit. Protože pan Kim měl dceru na vdávání, rozhodl se jít do Soulu, aby jí koupil stříbrné jehlice do vlasů a hedvábné střevíčky. Chtěl ji mít za nejkrásnější nevěstu ve vesnici. Přepočítal tedy svoje těžce vydělané dukáty a vydal se na cestu.

Čekala ho věru dlouhá a namáhavá cesta, protože hlavní město leželo daleko. Pana Kima však poháněla zvědavost. Sám se nemohl dočkat toho, jak ten opěvovaný Soul bude vypadat. A když tam konečně dorazil, zjistil, že pověsti skutečně říkaly pravdu. Soul byl překrásný, plný pronikavých barev a zvuků. Kolem majestátní řeky Chan se táhly široké cesty lemované naleštěnými výklady, městští páni a paní korzovali po ulicích, vyparádění v drahých oděvech, a obchodníci nabízeli zboží z celého světa. Panu Kimovi se ze vší té nádhery zatočila hlava. Sotva se odvážil vstoupit do obchodu a oslovit některého z prodavačů, tak byl ohromený všemi těmi cizokrajnými vůněmi a barvami.

Zatímco si v jednom z obchodů stydlivě prohlížel vystavené jantarové korále a šustivé hedvábné látky, prodavač si pana Kima z dálky měřil. Jeho bystrému oku neušlo prosté, záplatované oblečení a plaché chování, a proto správně usoudil, že pan Kim musí přicházet z vesnice. Napadlo ho tedy, že si z něho udělá nevinný žert.

„Vidím, že vás upoutalo moje zboží,“ promluvil k panu Kimovi obchodník medovým hlasem. „Mám tu jednu speciální věc, která vás určitě bude zajímat.“ S těmito slovy vytáhl zpod pultu jakýsi plochý kovový disk a s cinknutím ho položil před sebe.

Pan Kim vzal opatrně do…