V našem městě bydlela jedna malá Lara. Ráda o sobě říkala, že je tajná agentka. To proto, že stále nosila v uchu speciální sluchátko. Přesně jako tajní agenti ve filmech! Dotkla se sluchátka prstem a do hodinek povídala jako do vysílačky.
To sluchátko bylo vskutku speciální. Ale ani náhodou nebylo pro tajné agenty, ale pro děti, které neslyší – tak jako Lara. Tedy, na jedno ouško neslyšela vůbec a na to druhé aspoň trošku. Ale všechny ostatní věci viděla, cítila a dělala stejně jako jiné děti, nebo i lépe. Kdybyste viděli, jakou opici nakreslila, také byste jí záviděli talent! A když počítala třeťácké příklady, Sam i Tomáš od ní opisovali, protože je měla všechny správně.
Jenže když šly děti ven, s Larou si nikdo nechtěl hrát. A to právě proto, že nosila v uchu ten divný strojek. Přitom to nebyla žádná velká ušní trubka, jakou měli lidé před dvě stě lety! Šikovní vědci vymysleli novoučký digitální strojek. Byl malý, lesklý a fungoval vskutku výborně. Lara si doma pouštěla písničky, tancovala a zpívala. Protože s tím naslouchacím strojkem je skvěle slyšela.
Ale vždy, když si chtěla hrát s ostatními dětmi, Sam se jí posmíval a kamarády od ní tahal pryč. Pokřikoval na ni: „Strojková Lara je tuuu! Utečte!“
A všechny děti pištěly a rázem se rozutíkaly.
„Nejsem žádná strojková Lara, jsem tajná agentka!“ křičela Lara za nimi.
Tak děti celé dny pobíhaly venku. Jen Tomáš vždy běžel o něco pomaleji a na Laru čekal, aby nebyla tak sama.
Děti právě skotačily na hřišti. Za hřištěm byly zahrady, nu a v jedné ze zahrad rostly třešně, a tak se vydaly si jich trochu nasbírat.
Po chvíli byli všichni od zralých třešní zamatlaní, když najednou Sam vykřikl: „Fuuuj, ucholák! Vleze nám do ucha! Rychle pryč!“
Škvor nebo jinak řečeno ucholák je…