Indonéská pohádka
Opice Kančil a vápenice
Nevěřme všemu, co slyšíme. Skutečnost může být totiž zcela odlišná. V tomto příběhu si opice Kančil vymyslela příběh o konci světa, aby jí ostatní zvířátka pomohla dostat se z jámy, do níž neuváženě spadla.
Kdysi dávno žil v jedné vietnamské vesničce velmi bohatý muž. Když zemřel, zanechal svým dvěma synům po sobě ohromné dědictví.
Ale oba bratři byli odlišní jako den a noc. Starší byl chamtivý a lakomý, zatímco ten mladší laskavý a starostlivý. Po otcově smrti sebral starší bratr tomu mladšímu veškeré bohatství po otci a odstěhoval se pryč. Jediné, co nemohl odnést, byl rodný dům a karambola.
Karambola je strom, který plodí šťavnaté a kyselé ovoce. Když se plod karamboly rozřeže, připomíná žlutou hvězdičku. Proto se někdy nazývá i hvězdné ovoce.
Mladší bratr se o karambolu poctivě staral a strom se mu odměňoval hojností plodů. Jejich prodejem na trhu získal dost peněz na to, aby uživil rodinu.
Jednoho dne se ale na strom snesl velký havran. Usedl na větev a hned se pustil do nakyslých plodů! Žena mladšího bratra začala hořekovat: „Jen se podívej, ten pták zničí náš jediný majetek! Z čeho teď budeme živi?“
Když havran uslyšel ženin nářek, promluvil k jejímu překvapení lidským hlasem: „Neboj se – za ovoce, kterým se u vás nakrmím, se bohatě odměním. Jen si nachystejte pytel!“
Manželé se rozhodli zvláštní radu uposlechnout. Když havran snědl veškeré plody karamboly, vyzval mladšího bratra: „Vezmi pytel a posaď se na můj hřbet!“ Jakmile to bratr učinil, havran se vznesl a oba zmizeli daleko za obzorem.
Mladší bratr raději zavřel ze strachu oči. Letěli dlouho, předlouho, než nakonec ucítil, že se havranovy nohy dotkly země. Když oči otevřel, spatřil, že stojí na opuštěném ostrově. Všude kolem něj byla země posetá samými drahokamy.
„Naber si, kolik chceš,“ vybídl ho havran.
Vyjevený muž neváhal a naplnil pytel bohatstvím. Poté se vyhoupl zpátky na ptákova záda a požádal ho, aby ho odnesl domů.
Od té doby si mladší bratr se ženou žili v blahobytu. Nezapomínali…