Oli se rozhlédla po rybníce. Na březích ještě ležely poslední zbytečky sněhu, ale březnové sluníčko je už usilovně rozpouštělo. Labutí rybník zanedlouho přivítá jaro v plné parádě.
Oli si načechrala sněhobílé peří a pustila se po hladině za ostatními labutěmi. Tolik se na jaro těšila! Stromy se obsypou květy, tráva se zazelená, ptačí kamarádi rozeznějí koruny stromů svými veselými trylky. A možná, že letos si Oli najde ženicha. Krásného bílého fešáka, galantního a milého, zkrátka toho nejlepšího labuťáka na světě, s kterým založí rodinu a bude žít šťastně až do smrti.
Ráda poslouchala příběhy o lásce, jež vyprávěly starší labutě mladším. A s kamarádkami si povídaly o tom, jaký by měl jejich vysněný princ být.
Jedné se líbili labuťáci s delším krkem, jiná prohlásila, že její budoucí manžel musí umět udělat ve vzduchu stojku. Na jedné podmínce se však všechny shodly: musí mít peří bílé jako padlý sníh.
Jejich dny plynuly všechny stejně poklidně. Od rána do večera si labutě sháněly laskominy, kochaly se probouzející se přírodou a létaly do širého okolí jen tak pro radost. Až jednoho dne…
Oli se právě vracela z krátkého výletu na vedlejší rybník, když spatřila, že na Labutím rybníce panuje nezvyklý ruch. Desítky labutích křídel bily do vodní hladiny tak hlasitě, že to bylo slyšet na kilometry daleko. Copak hrozného se tam jen mohlo stát? Co nejrychleji přiletěla blíž a vtom uviděla původce toho zmatku. Na břehu stála černá labuť a ostýchavě se pokoušela vlézt do vody.
„Koukej letět pryč!“ křičely na ni bílé obyvatelky rybníka.
„Nemohl bych se z vašeho rybníka napít? Pak hned poletím dál,“ slibovala černá labuť – vlastně černý labuťák. Nevypadal, že by chtěl někomu ublížit.
Labutě z Labutího rybníka nebyly zlé. Když si uvědomily, že jim cizinec nic neprovede, přestaly na něj dorážet…
Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.
