Marián Dyno Burič
Kde bydlí pocity: Robot
Martínek prošel celý činžák, ale nepodařilo se mu najít to, co hledal. Kde se tedy pocity skrývají? Aby ho maminka rozveselila, vezme ho na přehlídku robotů. A na tomto nečekaném místě se vše vysvětlí.
Oli se rozhlédla po
Oli si načechrala sněhobílé peří a pustila se po hladině za ostatními labutěmi. Tolik se na jaro těšila! Stromy se obsypou květy, tráva se zazelená, ptačí kamarádi rozeznějí koruny stromů svými veselými trylky. A možná, že letos si Oli najde
Ráda poslouchala příběhy o lásce, jež vyprávěly starší labutě mladším. A s kamarádkami si povídaly o tom, jaký by měl jejich vysněný princ být.
Jedné se líbili labuťáci s delším krkem, jiná prohlásila, že její budoucí manžel musí umět udělat ve vzduchu stojku. Na jedné podmínce se však všechny shodly: musí mít peří bílé jako padlý
Jejich dny plynuly všechny stejně poklidně. Od rána do večera si labutě sháněly laskominy, kochaly se probouzející se přírodou a létaly do širého okolí jen tak pro
Oli se právě vracela z krátkého výletu na vedlejší rybník, když spatřila, že na Labutím rybníce panuje nezvyklý ruch. Desítky labutích křídel bily do vodní hladiny tak hlasitě, že to bylo slyšet na kilometry
„Koukej letět pryč!“ křičely na ni bílé obyvatelky
„Nemohl bych se z vašeho rybníka napít? Pak hned poletím dál,“ slibovala černá labuť – vlastně černý labuťák. Nevypadal, že by chtěl někomu ublížit.
Labutě z Labutího rybníka nebyly zlé. Když si uvědomily, že jim cizinec nic neprovede, přestaly na něj dorážet…