Devátá část ze série pohádek Braňa Jobuse.
To, že Špindírka zhubla poměrně rychle, bylo super. Ale to, že na internetu kolovalo video z mobilu vrátného Adriána Hulváta, jak nadzvedává střechu kravína, až tak super nebylo.
„Uf, máme problém!“ lamentoval vyplašený Jalafáš, když doběhl za školníkem Jaroslavem Dlažbou a ukazoval mu na mobilu video se Špindírkou.
„Na sociálních sítích je sice hvězda, ale co my s tím teď uděláme?!“ přemítal nahlas školník a pokračoval, „určitě po ní půjdou, tohle už neututláme. Ale aspoň víme, kde se nachází!“
Vtom do školníkova kumbálu dofičeli dva darebáci – Žakar s Krimplénem.
„Tak co, Jalafáši, přece jen ta obluda existuje! A naše máma nám nevěřila a museli jsme hadrem mýt podlahu, když jsme ti vyměnili batoh! Ano, tehdy, když jsi šel do automyčky a naše máma naoko upadla. A ještě jsme viděli fotky Vejuš z vedlejší třídy, jak nafotila obludu už malinkou v jejím svetříku. Takže přece jen existuje!“ vychrlila převratné informace dvojčata, která se cítila ukřivděna i za to, že si spletla Špindírku s hadrem na podlahu.
„Říkáte, že jste si spletli Špindírku s hadrem? A že existují fotky, jak má na sobě upletený svetřík od Vejuš? No, když je teď Špindírka zase hubená, oblékli bychom ten svetřík na ten hadr a možná by se nám podařilo udělat tajnou výměnu… a tím Špindírku zachránit,“ uvažoval Jalafáš a všem přítomným se jeho nápad celkem zamlouval.
Inu, výjimečná situace si vyžadovala i výjimečné spojení, a proto začali společně kout plány, jak dostat Špindírku z bývalého areálu jednotného zemědělského družstva.
Hned po škole se vydali podívat, kde se nachází kravín, v němž je ukrytá Špindírka.
„Uf, tak tohle nebude sranda!“ poznamenal školník Jaroslav Dlažba při pohledu na blikající hasičská a policejní auta, která obklíčila celý bývalý kravín.
„Ty brďo, dokonce i vojáci tu jsou!“ potvrdil…