Silný severní vítr se proháněl po zemi a všude, kam přišel, před ním zavírali okenice a schovávali se. Měl opravdu velkou sílu. Když se mu zachtělo, mohl lámat stromy nebo přivát takovou fujavici, že pokryl celou zem silnou vrstvou ledového sněhu. Na širém moři dokázal vytvořit tak velké vlny, jaké žádná rybářská loď nedokázala zdolat, a tak rybáři raději ten den ani na moře nevypluli.Také migrující ptáci se mu velkým obloukem vyhýbali, protože letět proti tak silnému větru by je stálo všechny síly.
Jednou, vysoko nad zemí, potkal tento severní vítr slunce. Hned se mu začal posmívat, že je silnější.
„Uhni mi raději z cesty, protože tě odvanu tak daleko, že už nikdy na tuto zem nedosvítíš!“
Slunce se však nedalo, a tak vznikla hádka o to, kdo je silnější. Ani jeden z nich nechtěl ustoupit. Vtom oba spatřili dole na zemi poutníka, jak kráčí prašnou cestou. Vítr chtěl hned vytvořit prašnou bouři, aby prokázal svoji sílu, ale slunce ho zastavilo. Dohodli se, že ten, kdo dříve svlékne poutníka z kabátu, vyhraje.
A tak začal vítr začal foukat poutníkovi pod kabát. Nejdříve z jedné strany, potom z druhé strany. Poutníkovi se pokaždé kabát nadzvedl, ale nikdy to nestačilo na to, aby ho z něho svlékl. Rozzlobený vítr foukal stále silněji, ale namísto toho, aby z poutníka sfoukl kabát, dosáhl toho, že ten si zapnul všechny knoflíky u kabátu a ukryl se pod skalním převisem. Nakonec byl vítr už tak vyčerpaný, že se úplně vzdal. Přiznal slunci, že poutníkovi nedokáže kabát vzít.
Slunce nic neříkalo, jen se usmívalo. Když vítr ztichl, poutník se opět vydal na svoji cestu. Opustil skalní převis a dál kráčel po prašné cestě. Slunce vyšlo na oblohu, která byla úplně bez mraků, protože vítr všechny rozfoukal. V tichosti se usmívalo na poutníka a…
Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.
